Merkelová končí, nastupuje Karrenbauerová. Bude Němcům opět vládnout žena?

Sice těsně, ale přeci jenom se Krampové-Karrenbauerové podařilo porazit ve volbě předsedy CDU svého rivala Friedricha Merze. A ačkoliv se zatím nepostavila do čela země, vyjádřila jí současná spolková kancléřka Angela Merkelová otevřenou podporu, což by se v podstatě dalo interpretovat tak, že jí označila svojí nástupkyni. Nutno dodat, že k něčemu takovému v historii poválečného Německa ještě nedošlo. Z tohoto důvodu proto nelze vyloučit, že by země opravdu mohla být znovu v ženských rukou.  

Konrad Adenauer a Will Brandt byli nuceni odstoupit pod tlakem okolností, zatímco Ludwigu Erhardovi a Kurtu Georgi Kiesingerovi se ani nenaskytla příležitost hledat za sebe náhradu. Helmutu Kohlovi a Gerhardu Schröderovi zlomily vaz volební prohry. Významnou roli v tom hrály politické skandály - Kohl financování strany, Schröder ruská firma Gazprom.

Merkelová jasně deklarovala, že toto je její poslední volební období, a že v roce 2021 už nebude usilovat o funkci kancléřky. Z tohoto důvodu se pravděpodobně rozhodla najít někoho, komu bude moci své "dítě" Německo takříkajíc předat. Tentokrát se bude dokonce jednat o ženu katoličku se třemi dětmi. Pokud by chtěla CDU skoncovat s dosavadním moderním programem zaměřujícím se na městské liberály, ženy a menšiny na úkor konzervativců, tak je Krampová-Karrenbauerová tou pravou. 

Někteří rozrušení spolustraníci se rozhodli chopit příležitosti a zabránit Merkelové, aby si do čela strany protlačila svou favoritku. Například exministr financí Wolfgang Schäuble, kterému už jednou Merkelová sebrala kancléřské křeslo přímo před nosem, a to byl považován za jasného Kohlova nástupce, podpořil Merze, který s ní má taktéž nevyřízené účty. Po roce 2000 ho například vystrnadila z funkce šéfa poslaneckého klubu. Mužů, kteří jí podlehli, je však mnohem víc. 

Merz ve volbě nového předsedy CDU symbolizoval návrat do Kohlovy éry, který měl spočívat v zamezení odklonu voličů ke krajně pravicové Alternativě pro Německo (AfD), čímž si získal podporu pravicově orientovaných médií a propodnikatelských subjektů. Krampová-Karrenbauerová kandidovala za podpory ženských a mládežnických organizací. Jednalo se tedy o boj femininistek a omladiny proti patriarchovi.

Zvítězil-li by Merz, vyvstala by otázka, jak dlouho bude muset odolávat Merkelové, nebo lépe řečeno jejímu stranickému křídlu, aby se po příštích volbách mohl stát německým spolkovým kancléřem. Tím, že se do čela CDU dostala Krampová-Karrenbauerová, je situace jednodušší. Nicméně nesmíme zapomínat, že i ona má své slabé stránky. Při sestavování nové německé vlády měla sama Merkelová problém vytvořit koalici s liberály a zelenými - tzv. Jamajku, a tak se musela znovu spojit se sociální demokracií, které ale nejen v Německu, ale i celé Evropě mají tendenci klesat preference. Z tohoto důvodu nemá Karrenbauerová kancléřské křeslo jisté, protože nikdo neví, jak dlouho bude tento trend pokračovat. 

Co Němcům nabízí druhá žena?

Přestože přetrvává mylná představa, že Karrenbauerová je kopií Merkelové, není tomu tak. Merkelová je protestatnkou z bývalé NDR, zatímco Karrenbauerová je katoličkou z bývalého Západního Německa, která navíc vyrostla v Sársku, což je spolková země ležící v blízkosti francouzských hranic. Merkelová je nejen okoukaná, ale hlavně nemá žádnou jasnou ideologii a svůj názor mění, jako ponožky.

Karrenbauerová je konzervativní a proevropská politička, která si získala podporu ženských a mládežnických organizací, a která několikrát za sebou vyhrála i v místních volbách, zatímco Merkelová se svým způsobem přiživila na euforii ze Sjednocení Německa. Anngegret Krampová-Karrenbauerová se tím pádem ukazuje jako jasný protipól nemasné a neslané Angely.

Pozici nebude mít Karrenbauerová v případě, že se stane příští německou kancléřkou, vůbec jednoduchou. Francie a Německo, zmítané svými vlastními problémy, zůstanou ze zakládajících zemí evropského projektu takřka izolované a Benelux je slabý. V Itálii se u moci drží extremisté a populisté a ve visegrádské skupině přetrvávají euroskeptické tendence. Jedinou nadějí je, že se Merkelová chopí příležitosti, a pokusí se s Macronem po eurovolbách alespoň nějakým způsobem dát EU dohromady.