V kopci se nepřepřahá. Nová předsedkyně CDU Krampová-Karrenbauerová je pilnou žačkou Mutter Merkelové

AKK jako pevná kontinuita, nikoliv kopie Německá CDU si v osobě Krampové-Karrenbauerové zvolila kontinuitu. Nikoliv identickou cestu, ale cestu, při níž se v kopci nepřepřahá. Navzdory sirénám a zlým jazykům, které spojovaly s osmnáctiletým vládnutím Angely Merkelové jenom období - jak nazval jeden z jejich kritiků Ferdinand Knauss svou knihu - Merkel am Ende (Merkelová u konce). „Pod Angelem Merkelovou se CDU nakonec stala stranou oportunistických profesionálních politiků. Politická vášeň se jim ztratila. Pro skutečnou obnovu musí Merkelová odejít, ale musí být překonána i Merkelová,“ napsal počátkem měsíce Knauss v německém magazínu Cicero.

CDU přesto zvolila kontinuitu. Křesťanští demokraté se setkali v pátek v Hamburku, aby do čela zvolili Annegret Kramp-Karrenbauer, tak řečenou AKK v akronymu, což se považuje za vyjádření důvěry k dosavadnímu dědictví Merkelové na čele německé konzervativní strany. Dáma, často nazývána také během kampaně jako Mini-Merkel, přesvědčila delegáty v „nejlepším projevu, jaký kdy pronesla“, jak napsal bulvární Bild Zeitung, který otevřeně podporoval jejího vyzyvatele, Friedrich Merze. „CDU není zralá, aby ji vedl muž!" napsal ironicky berlínský Tageszeitung.

Ve skutečnosti ale stála AKK v tom hlavním klání hned proti dvěma mužům: vedle „pomstychtivého“ Friedricha Merza, který dosud nemůže zapomenout Merkelové, že byl vynechán v roce 2002, a s velkým prásknutím dveří odešel z politiky do podnikatelské sféry, a turbulentním ministrem zdravotnictví Jensem Spahnem, jenž dosud nedozrál na vyšší úkoly. AKK nebo chcete-li Mini-Merkel představuje ale nejen kontinuitu, ale i nástup nové generace.

Přesto bylo hlasování těsné. Od kongresu v roce 1971, kdy Rainer Barzel porazil Helmuta Kohla, nikdy nebylo hlasování tak těsné. Bylo to 517 proti 482 hlasům. Do druhého kola v pátek v 16.30 hodin rozhodně nešla jako favoritka, jak jsme si bezprostředně po jejím vítězství mohli hned přečíst. V prvním kole získala 450 hlasů, Friedrich Merz 392, a oněch 157 Jense Spahna se mohli klidně překlopit k Merzovi.

Veteránka Merkelová rozhodně nic nemanipulovala tak, jak si někteří po bitvě myslí. Dokonce téměř ani nenaznačila, že jí fandí. To, že to zasvěcení věděli, je věc jiná.

Velmi dobrá zpráva pro Merkelovou, a pro Evropu

Kontinuita je rozhodně „dobrou zprávou“ hlavně pro Angelu Merkelovou. Její odchod nebude provázet žádné vlnobití. Annegret Krampová-Karrenbauerová, unavená k slzám, slíbila, že obě strany ve volebním klání, budou součástí jejího programu. AKK je konzervativnější než Angela Merkelová ve společenských otázkách, jistě tím pádem vtiskne německým konzervativcům trochu více pravicového pelu. Angela Merkelová koncem října oznámila, že nebude stát na čele CDU po dvou horkých volebních porážkách v Hessensku a Bavorsku, neodejde ale ihned do propadliště dějin. A to je dobře. Delegáti ji vzdali i tak velký hold desetiminutovým potleskem.

Nebyla to ale pouze volba pro federální Spolkovou republiku Německo. Výsledek hlasování je i „dobrou zprávou“ pro Evropu. A to i pro tu, jež někdy bývá označována stále za východní. Nová předsedkyně CDU má opravdu velkou příležitost sekundovat v rozhodnutím kancléřce Merkelové na čele země a nabrat kurs, který nebude obratem o 360 stupňů. To se zejména v Německu, ale i v Evropě, jež zažívá silnou krizi identity s brexitem a vládnutím ve Francii (ale i jinde: Itálii, Maďarsku, Polsku, místy dosti turbulentně i ve Španělsku), stále naštěstí zcela nenosí. Budoucnost nepopulární „velké koalice“ CDU-SPD koalice v Berlíně, a tím i politická budoucnost stávající kancléřky, bude méně náchylná k nárazům, dokud nedovrší svůj kancléřský mandát po volbách v roce 2021.

Annegret Krampová-Karrenbauerová měla prospěch ze silné podpory žen CDU, ale také z křesťanského křídla strany, kde sváděla boj o vliv se svým více sociálním profilem, než jakým disponuje Friedrich Merz. V černé sukni a vestě „slepičí krok“ dokázala dobře posazeným hlasem přesvědčit, že má za sebou dlouhou kariéru ve straně, a ví velmi přesně, jak důležitá je jednota.

AKK jako ztělesnění jednoty a důvěry v budoucnost

Loni v červnu odstoupila jako předsedkyně „svého státu“ Sársko, aby obsadila mnohem méně atraktivní místo generální tajemnice CDU. Tato zdánlivá „oběť“ se jí vyplatila: byla konečně poctěna důvěrou delegátů, kteří si to pamatovali. AKK zúročila, že byla poslední političkou, která úspěšně vyhrála regionální volby proti SPD. „Pro mě neexistuje žádná trhlina mezi Východem a Západem, mezi sociálním a obchodním proudem ve straně," řekla ve dvacetiminutovém ohnivém nominačním projevu. To bychom měli slyšet i tady.

„CDU musí být stranou odvahy, spíše než aby hleděla s obavami vpravo a vlevo,“ pravila jasně. Její vyzývatel Friedrich Merz požádal delegáty, aby dali „signál k přerušení“ a „nastolení obnovy“. „Bez jasného profilu nebudeme znovu spojovat k volebnímu úspěchu," varoval Merz, ale většina kandidátů si myslela opak.

To, co v Německu platí, je solidnost. Počet hlasů, jež získal v prvním kole Jens Spahn, překvapily mnohé. Oněch 12 procent bylo o polovinu více, než mu říkaly prognózy. Ještě v pátek ráno celá jedna třetina delegátů uvedla, že ještě neví, komu dají hlas. AKK dala inteligentně najevo, že Spahnovi poskytne v CDU více prostoru, než by učinil Merz.

Delegáti prostě zvolili jistotu, byť ta není samozřejmě nikdy. Proč ale vyvolávat neznámé džiny z lahve a strašit jimi malé děti? Merz, ale i nezkušený Spahn, nakonec vypadali jako velké riziko. AKK je ztělesněním solidní a pevné jednoty. Odpoutat se od Mutter Merkel jí ještě chvilku potrvá. Ovšem v těžkém kopci se přece nepřepřahá...