Se Západem je zle? Politolog má jasno

Depresivní obraz

Nyní je Macron pokořen protesty žlutých vest, musí ustoupit od některých reforem a přijmout další položky v rozpočtu, aby se pokusil uklidnit dav, poukazuje Zakaria. Dodává, že v Británii pokračuje chaos okolo brexitu, Itálie se strachuje o rozpočet a v Polsku a Maďarsku se prosadily neliberální demokracie.

"To vše přispívá k depresivnímu obrazu Evropy a Západu," pokračuje politolog. Pokládá si otázku, zda je stav věcí skutečně takto pochmurný, přičemž odkazuje na skutečnost, že podpora EU je nyní nejvyšší za několik desetiletí.

Bližší pohled odhalí, že populistické síly jsou sice v mnoha místech nadále na vzestupu, v uplynulých měsících však zaznamenaly spíše porážky, konstatuje expert. Jako příklad dává Polsko a Maďarsko, které představují pomyslná dítka populisticko-nacionalistických hnutí.

V Polsku vedla snaha přeměnit nejvyšší soud k masivním celostátním protestům a Soudní dvůr EU tento záměr zakázal, přičemž Varšava toto pondělí ustoupila, uvádí Zakaria. Podotýká, že rovněž v Maďarsku poslední autoritářský krok premiéra Viktora Orbána - změna pracovního práva a soudní jurisdikce - spustila rozsáhlé protesty a bezprecedentně sjednotila opozici v zemi.      

"Pouliční nepokoje mají ráz obecné opozice vůči vládní straně, která předvídatelně použila slzný plyn proti většinou poklidným protestujícím, očerňuje je coby protikřesťanské a obviňuje George Sorose ze zorganizování celé aféry," píše odborník.

Zprávy o demisi Macrona byly předčasné, domnívá se politolog. Připouští, že jeho podpora klesá, ale stále je výrazně vyšší než obliba krajně pravicové Marine Le Penové. Macron má pětiletý mandát, jeho strana ovládá parlament a většina analytiků tvrdí, že jeho reformy jsou nutné, pokud má být Francie konkurenceschopná a vykazovat ekonomický růst, uvádí expert. Nevylučuje, že Macron prezidentské křeslo neobhájí, ale realizuje nejdůležitější změny v zemi za celé generace.

Nová koaliční vláda v Itálii navrhla populistický rozpočet, který slibuje garantovaný měsíční příjem a nízký věk pro odchod do důchodu, ale setkala se s ráznou opozicí EU, poukazuje Zakaria. Dodává, že populisté ustoupili, tento týden část opatření odvolali a navrhli rozpočet v souladu s požadavky Bruselu. "Vypadá to jako návrat do roku 2015, kdy byli řečtí populisté přinuceni přijmout přesně ten program, proti kterému bojovali," píše politolog.

Nenechat se zastrašit

Situace v Británii je komplikovanější, ale základním pravidlem zůstává, že pokaždé, když se země přiblíží ke skutečnému brexitu, učiní krok zpět ve strachu z následků, domnívá se Zakaria. Připomíná, že britská premiérka Theresa Mayová usiluje o měkký brexit a byť její kompromisní linie vyvolává hněv zastánců tvrdého brexitu, těm se nedaří předsedkyni vlády svrhnout.

Stoupenci tvrdého brexitu možná Mayovou ve skutečnosti ani svrhnout nechtějí, protože pak by na ně přešel její nemožný úkol, spekuluje politolog. Konstatuje, že propagátoři brexitu zemi nalhali, že si lze zachovat výhody přístupu na evropský trh bez nutnosti řídit se jeho pravidly, a jak čas ubíhá, stále více Britů si uvědomuje, že toto není možné.   

Jako poslední příklad dává Zakaria Spojené státy, kde sice vládne prezident, který se hlásí k populismu a nacionalismu, ale v listopadových volbách do Kongresu zaznamenala opoziční Demokratická strana největší zisky v dolní komoře od aféry Watergate v roce 1974. Donald Trump se navíc potýká se rezignacemi důležitých členů své administrativy z etických důvodů a vyčerpání chaosem, podotýká politolog. Za nejpodstatnější považuje fakt, že momentálně probíhá 17 vyšetřování aktivit Trumpa a jeho spolupracovníků a v některých již padla obvinění.

"A to nezahrnuje sérii vyšetřování Kongresu, která se zajisté rozběhne jakmile demokraté převezmou kontrolu nad klíčovými výbory ve sněmovně," předvídá odborník. Připomíná, že republikáni vládli ve Washingtonu dva roky, což jim umožňovalo kontrolovat veškeré informace z vládních zdrojů a dozorčí činnost, přičemž tento stav 3. ledna skončí.

Výše uvedené podle politologa neminimalizuje populistickou vlnu, která se stále žene Západem i dalšími částmi světa, ale není třeba propadat zoufalství. V každé zemi se nachází mnoho lidí, kteří odmítají politiku strachu a národní identity, jsou silní a nesmí se pouze nechat zastrašit, tvrdí závěrem Zakaria.