Kladivem na Marxe? Filozof by se divil. Jeho myšlenky jsou ale „stále živé". A dnes i uskutečnitelné, tvrdí komentátor

Památník Karla Marxe byl navržen v „klasické stalinistické tradici", aby – jak se vyjádřila jeho tvůrkyně Laurence Bradshawová – vyjevila „dynamickou sílu jeho intelektu, šíři a vize jeho osobnosti společně s energií a vytrvalostí a oddaností cíli". Autorka tím chtěla vyjádřit něco jako „nadlidského Marxe".

Vandalové ale, píše Paul Mason, nezaútočili na památku, nepoškodili žulová podstavec nebo bronzové poprsí, místo toho zaútočil na originální žulový náhrobek uprostřed. „Tato malá mramoroví deska byla objednána pro Marxovu ženu Jenny, hned po její smrti v roce 1881 a Karlovo jméno, stejně jako jméno jeho dcery, vnuka byly později přidány, zatímco Londýn na to v tichosti zapomněl," píše Mason v týdeníku.

Odkaz Marxe a „kulturní marxismus"

Podle komentátora byl tento památník dokladem „křehké, chybující a brilantní bytosti", který byl za svého života „politickým uprchlíkem, velkým pijákem i novinářem". Pokud si ale myslíte, že vandalové nevěděli ani za mák, kdo je Karel Marx, buďte si jisti, že tomu tak není. „Každý rozzlobený rasistický chlapec na konzoli Xbox ví, kdo je Marx. Je nepřítel číslo jedna," píše komentátor. Celosvětová pravicová aliance, míní Mason, jež se táhne od Moskvy až do Portlandu v Oregonu, je přece ve válce s tím, co se obvykle nazývá: „kulturní marxismus".

Když stovky neofašistů pochodovaly v roce 2017 přes Charlottesville s hořícími pochodněmi a křičeli, že „židé nás nenahradí", město bylo vybráno proto, jak řekl organizátor Jason Kessler, protože „upoutalo kulturně-marxistickými principy", jež se šíří v univerzitních městech po celé zemi. Ty jsou založeny na tom, že ze všeho činí zodpovědnými pouze „bělochy".

A co je to vlastně „kulturní marxismus"? Google poradí, vybízí komentátor levicového týdeníku. Dostane se vám rychle informací, které díky rychlému prolezení „králičím otvorem" nabídne pohled na typickou „pravicovou paranoiu". Teorie říká, že se sice nepodařilo svrhnout kapitalismus prostřednictvím třídního boje, ale „sociální teoretici Frankfurtské školy vyvinuli kulturní marxismus", který kapitalismus zničí „politickou korektností", vysvětluje komentátor.

„Kulturní marxismus" vstoupil do Bílého domu, když Trumpův poradce Rich Higgins v květnu 2017 oznámil, že „americký stát, média, akademici, banky, islamisté a Republikánská strana" se stali „kořistí politického boje podle kulturních marxistických příběhů". Jenom šest let předtím vydal Anders Breivik v červenci 2011 v Oslu manifest, který odkazoval na stovky zdrojů „kulturního marxismu", proti němuž se rozhodl vystoupit „ozbrojeným bojem", při němž zavraždil 77 mladých lidí.

Také „nová krajní pravice", soudí komentátor, nemá ráda marxismus. „Není proto divu, že památník, který přežil levo-pravé bitvy 30. let, studenou válku a éru Thatcherové, byl náhle napaden," podotýká. „V myšlení, jež bylo vytvořeném na pravicových vývěsních štítech, od trollových farem na Litvě až po domy v Nové Anglie, je každá žena s nezávislým sexuálním životem, každý řidič autobusu s hidžábem, každé dítě ze smíšení ras, každý brazilský skateboardista kráčející po ulicích Londýna... všechny tyto a další jevy jsou jasným důkazem všudypřítomného vlivu marxismu," podotýká autor, jenž působil jako reportér pro BBC i Channel 4.

Západní intelektuální tradice a obsese pravice

Je to všechno jinak. Britské dělnické hnutí, jež Marx přivedl na svět a nasměroval je k internacionalismu, se v současnosti obává xenofóbních teorií toryů, pocházejících z anglických Midlands (střední Anglie). Komunistická strana, která zaplatila Marxův památník, když byl v roce 1956 vztyčen, vyzývá k podpoře „lidového brexitu" a obvykle podporuje syrský režim, známý svým mučením a masovými vraždami.

Intelektuální tradice západního marxismu, na níž jako na „kulturním marxismus" opírá své obsese pravice, je napadána všemi možnými stranami z radikálním pozic: ať již jde o techno-utopisty, post-humanisty, levicové okultisty nebo módní filozofie Nového materialismu, u kterých jsou polystyrenová pěna a lidské bytosti na stejné úrovni v řádu jednání a vědomí.

Útok kladivem na památník Marxe je významným okamžikem, tvrdí Mason. O Marxe je totiž stále zájem: Raoul Peck natočil v roce 2017 film Mladý Marx (The Young Marx). Podobný titul, znějící česky stejně, zabývající se Marxem, uvádí jako Young Marx Národní divadlo v Londýně. Oba tituly zkoumají jeho život – a na rozdíl od levicových hagiografií 20. století, které líčily jeho myšlenky jako ucelené – se ukazuje, že tomu tak zdaleka nebylo. Byl hegeliánem ve 30. letech 19. století, žijící uprostřed bídy, se zvolna přesunul k zájmu o světové dělnické hnutí, přes diferenciální rovnice se dopracoval ke svému stěžejnímu dílu Kapitál.

Skutečný Marx by se divil. Ideály, o které bojoval, jsou dosažitelné

Jonathan Sperber v knize Karl Marx: Život v devatenáctém století ( Karl Marx: A Nineteenth-Century Life ) píše o pomníku na hřbitově Highgate, že je pro něj památník z 1956 „gigantickou bustou, jež se stala fyzickým důkazem přeměny živé bytosti na ikonu, zamrzlou reprezentací nápadů, politických postojů a identit, z nichž mnohé jen okrajově souvisely s aktuálním životem člověka".

Sperber poukazuje na to, že „změna marxismu na doktrínu determinismu" začala u jeho hrobu v roce 1883 a posilovala v následujícím desetiletí, protože Engels a jiní spojenci v německé sociální demokracii se pokoušeli kodifikovat marxismus jako vědeckou teorii všeho - s logickým nástrojem- dialektikou - která nikdy neměla být překročena.

Transformace marxismu v doktrínu byla na počátku 30. století využita Leninem k útoku na komplexní teorii vědy. Za Stalina to byla zbraň proti biologovi Trofimovi Lysenkovi v bitvě o sovětskou genetiku, při níž bylo tisíce vědců vyhozeno, vyhoštěno nebo v některých případech popraveno za to, že oponovali představě, že ekologické změny v živých organismech mohou být dědičné.

„Marxův jedinečným úspěchem byla materialistická teorie lidské povahy. Prostřednictvím evoluční nehody jsme se vyvinuli z lidoopů do vědomých technologů, vybavených schopností osvobodit se od neznalosti a nedostatku tím, že rozvíjíme společnost a technologie až do okamžiku, kdy zmizí nedostatek," míní autor.

Marx v roce 1844 označil tento výsledek za „komunismus" a dodal, že je to jen „plně rozvinutý humanismus".Soukromé vlastnictví by mělo být zrušeno a spolu s ním i všechny formy společnosti, založené na hierarchii moci. „To by však představovalo pouze první fázi lidské svobody, řekl," píše komentátor týdeníku The New Statemant, který v těchto dnech vydává knihu s názvem: Clear Bright Future (Jasná zářná budoucnost), zabývající se „obranou humanity" a jejími perspektivami.

To, co je z Marxe pro dnešek nejrelevantnější: byl to humanista, který důsledně prosazoval na svém cíli. Cílem Marxe nikdy nebylo emancipace práce, ale emancipace od ní. Ve svých poznámkách z roku 1858, Marx načrtl, jak bychom se mohli dostat ke světu bez práce: socializací znalostí až do okamžiku, kdy se objevil „obecný intelekt", který by nikdy neměl být omezen tím, co nyní nazýváme „duševní vlastnictvím" Technologický pokrok a globalizace jenom urychlí sebevraždu kapitalismu.

„V konfrontaci s technickými monopoly, kryptoměnou, umělou inteligencí a algoritmickou kontrolou by poznal to, čím ve skutečnosti jsou: poslední a největší překážkou lidské svobody, které - díky své velikosti a celosvětové všudypřítomnosti - byly snadno přizpůsobeny: jejich společenské formy byly zničeny, ale jejich technologie se může transformovat do nástrojů pro lidskou emancipaci," domnívá se komentátor.

„Útok kladivem na Marxe se stal nyní, a ne v době Mosley nebo McCarthyho, protože ideály, o které bojoval Marx, jsou dosažitelné v tomto století," tvrdí Mason, „a protože každý rasistický teenager s přenosným počítačem a každý misogyn se šunkovou tváří to je svém podvědomí ví."

Německý filozof Friedrich Nietzsche byl pověstný tím, že „filozofoval kladivem". Z jeho učení vznikla ideologie, jež pomáhala ničit životy. Ta Marxova byla zneužita podobně. Útok na Marxův památník ale není filozofie.