Kauza Benalla: Kolik „krásných chlapců" ještě u Macrona běhá?

Zneužívání moci, manipulace a lži...

Místo toho, abychom byli zděšeni z toho, že v průběhu senátního slyšení v „aféře Benalla", nemluvil tento poradce a blízký ochránce prezidenta Emmanuella Macrona pravdu, zaměřit bychom se měli na něco jiného, píše v editorialu Yves Thréard. „Zneužívání moci, manipulace a lži, jimiž je nadívaný tento fejeton, se totiž nenacházejí v Národním shromáždění, ale u toho mladého ambiciózního muže, který nevypadá, že by se trápil nějakými skrupulemi," píše.

Můžeme jenom blahopřát neústupnosti senátorů, míní editorialista, že vyšetřovací komise přišla s odhalením praktik, které vypadají minimálně jako podivuhodné. Obvinění z „politické instrumentalizace" možná nějakou dobu bavilo ty, kteří považovali tento vaudeville za zdroj nějakého rozptýlení, ale přitom zapomněli, že tato komedie může přivést prostřednictvím nefunkčnosti státu do úzkých samu „národní bezpečnost".

Jak funguje Élysejský palác?

Benalla, který se loňského 1. máje vydával za policistu, měl přístup skoro všude. Měl k dispozici služební vůz, kódovaný telefon, měl povolení nosit zbraň, vlastnil diplomatické pasy, vstupní karty do Národního shromáždění... „Můžeme si stále myslet, že tento krásný chlapec si pouze dokázal poradit, okolí šéfa státu ale nikdy nemůže obhájit neobhajitelné. A to do té míry, že se ptáme: běhají snad po chodbách další Benallové?" klade editorialista otázku. „Jeho zápisník s adresami ukazuje na to, že dotyčný měl přátele tu i onde," dodává.

Kromě mazanosti Benally jako „svobodného elektronu" a „shovívavosti hierarchie" tu podle editorialisty máme co do činění ještě s dalšími „znepokojivými přičiněními". Neboť Benalla kromě již řečeného využíval svých kontaktů u dalších zúčastněných, ať již se jednalo o kontakty africké, ruské nebo čínské. Dostávala se mu za to silné odměny, a to již v době, když byl ještě v Élysejském paláci, sídle hlavy státu. Jak vlastně funguje Élysejský palác? ptá se Le Figaro.

Byl snad pověřen nějakou „tajnou misí" jakési „paralelní diplomacie"? ptá se ještě jednou editorialista. „Zatímco soudy vyšetřují zmizení nedobytného sejfu, mnoho tajemství zůstává," varuje. „Senátoři mají pravdu: tato aféra se netýká pouze pochybení jednoho muže. Je již nejvyšší čas ukončit vážná élysejská trápení a dát do pořádku fungování paláce," uzavírá Yves Thréard v editorialu.