K reformě azylové politiky EU je třeba obnovit důvěru, míní Rumuni

Už v roce 2016 v reakci na migrační krizi navrhla Evropská komise reformu unijního azylového systému tak, aby dokázal podobné situace lépe zvládat. Státy se sice shodly na některých techničtějších prvcích návrhů, klíčové body týkající se reformy takzvaného dublinského systému ale zůstávají nedojednané.

Země jsou totiž ostře rozdělené v pohledu na možnost povinného přerozdělování azylantů, byť i jen jako záložního řešení pro případ výrazné krizové situace. Způsob, jak sjednotit naprosto odlišné pohledy různých států EU, nedokázala najít řada předsednických zemí, a věc tak zřejmě zůstane mezi návrhy, které se stávající Evropské komisi nepodaří dotáhnout do konce.

"Většina debaty byla ovlivněna povinnou povahou relokačního schématu z roku 2015 a jasně ukázala rozdíly mezi členskými státy," uvádí Rumuni v textu, který má ČTK k dispozici. Materiál připomíná, že povinné relokace z Itálie a Řecka sice těmto zemím ulevily přesunem 34.712 osob, ale vedly také k pocitu některých členských států EU, že nad procesem ztrácí kontrolu.

Mezi země, které při rozhodování o věci hlasovaly proti a nakonec se na povinném jednorázovém přerozdělování odmítly podílet, patřila i Česká republika. Spolu s Maďarskem a Polskem proto nyní čelí žalobě u unijního soudu.

Rumunský podkladový materiál proto míní, že budoucí kompromisní podoba reformy bude muset každopádně zajistit jednotnější podobu azylových procedur v unijních zemích i pravidel souvisejících s tím, kdo nese hlavní odpovědnost za vyřizování žádostí o azyl. Reforma by tak měla umožnit větší vzájemnou podporu mezi členskými státy bloku, včetně "sdílení zátěže při vyhodnocování žádostí".

Souhrnný materiál také poukazuje na výzvu, kterou představuje snaha o rychlejší a rozsáhlejší návraty těch, kdo na pobyt v unii právo nezískají. Preferovanou variantou jsou přitom dobrovolné návraty, ochota lidí vracet se dobrovolně je přitom ale podmíněna mírou hrozby nedobrovolné deportace. Migrační krize prý navíc ukázala na souvislost mezi účinností návratové politiky a snahou migrantů o přesuny mezi různými státy unie.

Rumunské předsednictví si v dokumentu také všímá podle něj nedostatečných dat, které má EU a její různé instituce v souvislosti s migrací k dispozici.