Bude válka v Sýrii? Výzvy dostaly trhlinu

"Kdo mluví o neschopnosti diplomacie, má zřejmě představu o všemohoucnosti, která nemusí být reálná," řekl Westerwelle na berlínské konferenci německých velvyslanců. Dodal, že možnosti pro mezinárodní zásah jsou omezené.

Westerwelle nicméně žádá proti syrskému režimu "následky", pokud se potvrdí, že tamní autoritářský prezident Bašár Asad nasadil bojový plyn. Podoba zmíněných následků zůstává nicméně podle DPA otevřená.

Šéf německé diplomacie rovněž varoval, že případný vojenský zásah proti Sýrii by mohl zažehnout celý Blízký východ. Podle něj je nutná jak rozhodnost, tak obezřetnost.

Unijní ministryně zahraničí Catherine Ashtonová o možnostech vojenského řešení nechtěla vůbec hovořit. "Domněnky, hypotézy a spekulace médií nebude komentovat," uvedl dnes její tiskový odbor. Ashtonová již dříve řekla, že EU očekává "důkladné a důvěryhodné prověření" zpráv o možném použití chemických zbraní.

Prvním trvalým rysem války v Sýrii je, že skoro nikoho nezajímá. Čest výjimkám, jako je Člověk v tísni, který v Aleppu distribuuje humanitární pomoc. S výjimkou mocensky motivovaných vlád Kataru a Saúdské Arábie konflikt v Sýrii nezajímá příliš ani Araby. Nejde totiž o Izrael, USA či karikatury Proroka, takže je to často mimo jejich rozlišovací schopnost.

Druhým rysem konfliktu je jeho druhořadý význam. Nikomu nestojí řešení konfliktu za intervenci či roztržku v mezinárodních vztazích. S tím souvisí i rys třetí a tím je neochota se do konfliktu nějak zapojit. Různí vnější aktéři se jen snaží ovlivňovat bojující strany konfliktu, ale ne se ujmout vedoucí role či dokonce nastolení řešení. Čtvrtým rysem konfliktu je jeho těžká definovatelnost. Je to občanská válka? Revoluce? Povstání? Piklení mocností?

Pátým rysem konfliktu je jeho neřešitelnost v dohledné době. Jeden západní expert to vystihl, když pravil, že všechna prohlášení ve stylu „Požadujeme okamžité příměří!" dává do složky „Chci poníka." Konflikt dnes nemá řešení, protože je zde příliš mnoho aktérů, kteří jsou krom toho příliš vysílení, aby nabyli převahy. Nejhorší je však asi skutečnost, že si obě strany i tak myslí, že mohou a musí vyhrát.

Šestým rysem konfliktu je až fascinující objem aktérů, postojů, konferencí a všelijakých informací, které nemají skoro žádnou hodnotu, ale přesto se jim média často přednostně věnují. 

Sedmým a posledním rysem konfliktu je jistá nevyhnutelnost toho, jak dopadne. Předně, některé menšiny konflikt nejspíše semele. Zejména křesťany, alawíty a šíity. Je podle mne jisté, že režim padne, a velmi pravděpodobné, že syrský prezident válku nepřežije a jeho konec nebude vzdálen posledním chvílím Muammara Kaddáfího. V neposlední řadě bude platit, že pád režimu nepřinese konec násilí. Cizí džihádisté a domácí opozice totiž jen těžko naleznou společnou řeč.