Zloděj ukradl obrazy, galerii chce navíc žalovat: Její nedbalost

"Jde o zřejmou velkou nedbalost (ze strany galerie)," prohlásil Catalin Dancu, advokát Rada Dogarua, který v noci z 15. na 16. října uloupil z rotterdamské galerie Kunsthal obrazy.

"Pokud se nám nedostane odpovědi ohledně osob, které takto porušily nizozemské právní předpisy upravující ochranu galerií a muzeí, najmeme si nizozemské právníky, aby podnikli příslušné kroky u soudů v Nizozemsku nebo v Rumunsku," upřesnil dnes v Bukurešti Dancu před zahájením dalšího stání v procesu, který s loupežným gangem začal v srpnu. Před soudem stojí společně s Dogaruem i pět jeho kompliců, kteří se na zločinu podíleli.

Pakliže by galerie přiznala nedbalost při ostraze uměleckých děl, měla by se podle Dancua "solidárně" podílet na zaplacení pojistného k odškodnění majitelů ve výši 18 milionů eur (přes 460 milionů korun). 

Zloději, kteří byli dopadeni letos v lednu, dnes před soudem prohlásili, že obrazy dovezli do Rumunska a snažili se je prodat na černém trhu. Poté je nechali u Dogaruovy matky Olgy. Radu Dogaru si prý při krádeži myslel, že jde o padělky. "Nemohl jsem uvěřit tomu, že jsem se k nim dostal tak lehce," dodal. Následně prý obrazy předali muži rusko-ukrajinského původu, jehož jméno a adresu podezřelý Rumun sdělil soudu.

Obhájce Catalin Dancu rovněž prohlásil, že souzení muži měli komplice uvnitř galerie. 

Kořistí lupičů se staly Picassova Hlava harlekýna, Liseuse en Blanc et Jaune (Čtenářka v bílé a žluté) od Matisse, obrazy Waterloo Bridge a Charing Cross Bridge od Moneta, Femme devant une fenêtre ouverte, dite la Fiancée (Žena před otevřeným oknem, zvaná snoubenka) od Gaugina, Autoportrét Meyera de Haana a malbu Woman with Eyes Closed (Žena se zavřenýma očima) od Luciana Freuda. Obrazy mají hodnotu desítky milionů dolarů.

Slavné krádeže umění

V roce 1911 jeden zcela obyčejný zaměstnanec Louvru, Vincenzo Peruggia ukradl nejslavnější obraz na světě, Monu Lisu od Leonarda da Vinciho, tak, že se po zavírací době francouzského muzea ukryl v uklízecí místnosti a odešel s plátnem ukrytým pod kabátem. Nějakou dobu byl považován za možného podezřelého Pablo Picasso – který měl pochybnou pověst nejkradenějšího malíře na světe. Itala Peruggiu nakonec chytli, když se v záchvatu patriotismu pokusil obraz „darovat" galerii Uffizi ve Florencii poté, co jej dva roky schovával ve svém bytě.

Podobný kousek se v roce 1961 podařil Angličanu Kamponu Buntonovi, který otevřeným oknem vlezl do londýnské Národní galerie, kde ukradl Goyův Portrét vévody z Wellingtonu a vyšel s obrazem hlavním vchodem, aniž by jej jakkoliv ukrýval.

Několik velice slavných krádeží umění ve 20. století odhaluje překvapivou skutečnost: většina uměleckých děl v muzeích není vůbec pojištěná. Protože hodnota uměleckých děl v druhé polovině minulého století vyletěla vzhůru a ceny ve výši přes 100 milionů amerických dolarů za jednotlivá umělecká díla se stávají běžnými, horentní částky pojistného by si mohla dovolit jen nejbohatší muzea. A i když je platí, pojišťovny vyžadují tak přísná bezpečnostní opatření, že jejich náklady mohou být zničující.

Chudším muzeím nezbývá než doufat a modlit se, aby jejich drahocenná umělecká díla nikdo neukradl, napsal server opojisteni.cz.