EU v roce 2014: Dojde k "revoluci", naznačuje prognóza

Od počátku roku se pak rozšíří eurozóna, Lotyšsko přibude mezi země platící společnou měnou. Trvající vysoká nezaměstnanost a malý výkon ekonomiky v mnoha zemích unie však dávají najevo, že stále nemusí být vyhráno. V politické oblasti EU mohou čekat neklidné časy, především v případě jasného posílení euroskeptických sil v květnových volbách do Evropského parlamentu.

Na místě ale nejspíš nejsou úvahy o naprostém překreslení politické mapy. Volby bude navíc pravděpodobně provázet výrazně nízká volební účast a jak bývá pravidlem, budou mít výsledky v jednotlivých zemích často víc než s úvahami o budoucnosti evropského společenství mít co do činění s domácí politickou situací.

Právě tento aspekt však může v mnoha zemích po několika letech hospodářské krize nahrávat různým antisystémovým stranám, které mívají EU a její "nikým nevolené euroelity" jako snadný terč. Předseda nynější Evropské komise José Barroso už na podzim v projevu před Evropským parlamentem upozorňoval, že volby podle něj budou soubojem odpovědné politiky s populismem a nacionalismem.

Do politické hry navíc vstupují nová pravidla daná Lisabonskou smlouvou. Členské země by nyní měly vybírat šéfa Evropské komise, tedy Barrosova nástupce, s přihlédnutím k mínění europarlamentu. Některé evropské politické síly toho v předvolební kampani využijí a postaví celoevropského lídra, svého kandidáta na budoucího šéfa komise. Jiné strany takové úvahy kritizují, vadí jim faktická politizace Evropské komise, jež by stále měla být "nestranným soudcem" dění v unii.

Konečné jméno předsedy a celé složení komise, nyní už s 29 členy, mají na starosti členské státy. Už nyní padají v diplomatických kuloárech různá jména a nejsou to jen osobnosti, o nichž mluví stranická uskupení v europarlamentu. Hra o Barrosova nástupce tak bude bezpochyby zajímavou podívanou.

Protihráčem Evropského parlamentu v EU jsou především členské země unie. Nejen jejich schůzky na vrcholné úrovni, ale i běžný bruselský diplomatický, právní a legislativní "cvrkot" koordinuje předsednická země. ČR si tuto roli vyzkoušela v roce 2009. Po nyní končícím litevském předsednictví nastoupí vždy na šest měsíců k unijnímu kormidlu dvě země jižního křídla. Řecké předsednictví v první polovině roku 2014 bude nepochybně ostře sledované také kvůli trvajícím hospodářským potížím Atén.

Rovněž Italové ve druhém pololetí budou nejspíš zdůrazňovat jiná témata než odpovědné hospodaření a úsporné reformy. Pravdou je, že jih EU pálí nejen zadrhávající hospodářství, vysoká nezaměstnanost, ale také vysoký příliv ilegálních migrantů připlouvajících ze severní Afriky a Blízkého Východu.

Ekonomika EU: Mírný optimismus

Nová komise bude nastupovat ve druhé polovině prvního roku nového víceletého finančního rámce, který bude platit až do roku 2020. Výdaje EU budou v platbách 908 miliard eur (asi 24,7 bilionu korun), což je o 3,7 procenta méně než u minulého rozpočtového rámce. Společně se závazky to má být v příštích sedmi letech zhruba 960 miliard eur (asi 26,1 bilionu Kč), tedy o 3,5 procenta méně. Rozpočet pro příští rok nakonec dosahuje 135,5 miliardy eur (přes 3,5 bilionu korun) a pokud se vezmou v úvahu i dlouhodobé závazky, tak 142,6 miliardy eur (přes 3,7 bilionu Kč).

Ekonomicky by se po letech propadu mohlo v unii začít blýskat na lepší časy, podzimní prognózy byly opatrně optimistické. Útesy pod hladinou ale mohou čekat v evropském bankovním sektoru, mnozí je tam ostatně otevřeně prorokují. V roce 2014 se totiž Evropská centrální banka (ECB) ujme své dohledové role nad největšími evropskými bankami.

Před spuštěním stále definitivně nepřijatého mechanismu, který by uměl situaci případně krachujících bank přímo řešit, provede v příštím roce prověrku jejich aktiv a spolu s Evropským bankovním úřadem (EBA) a národními regulátory také zátěžové testy. Chce tak "srovnat hřiště", než se vznikající bankovní unie v roce 2015 a dalších letech rozjede naplno. Kdo a z čeho ale zalátá případně objevené miliardové díry v bankovních kapsách, zatím nebylo definitivně dohodnuto.

Bankovní dohled, byť se o něm zatím mluví především v odborné rovině, představuje fakticky významný zásah do suverenity zemí především v eurozóně, podle některých největší od vzniku společné evropské měny. Část kritiků už dohody, na jejichž základě se bude dál pracovat v příštím roce na podrobnostech celého mechanismu, pokládá za přehnaně ambiciózní, jiní varují, že nejdou dost daleko a jsou příliš komplikované.

EU se na konci letošního roku nechala výrazně vidět také na jevišti světové politiky. Zaznamenala nesporný úspěch, když šéfka její diplomatické služby Catherine Ashtonová zprostředkovala podle všeho přelomovou dohodu o íránském jaderném programu. Výhrou naopak rozhodně nebylo rozhodnutí Ukrajiny zmrazit podpis významné asociační a obchodní dohody s unií a soustředit se na domluvu s Ruskem. Ani jedna z těchto her ale nekončí a budou dominovat přinejmenším první polovině příštího roku.