Soudruzi na pohřbu Biľaka: Udělal mnoho dobrého, prohlásil Jakeš

Biľak byl označován za posledního žijícího signatáře takzvaného zvacího dopisu, který se stal formálním zdůvodněním sovětské vojenské invaze do Československa v roce 1968. Zemřel ve věku 96 let ve své vile v lukrativní části Bratislavy. Na veřejnosti se už roky neobjevoval a v poslední době ho zdravotní potíže nutily zůstat na lůžku.

Vícero smutečních hostů přineslo na poslední rozloučení s Biľakem věnec nebo kytici, nechyběla ani červená vlajka Komunistické strany Slovenska. Početné zástupce medií ochranka do smuteční síně nevpustila.

"Vážil jsem si jeho činnosti. Mnoho dobrého (Biľak) udělal. Vcelku neprávem se vedou o něm různé řeči. Byl to člověk, který byl oddán myšlence socialismu - dělal proto všechno, co mohl. Dělal to s plným nasazením," řekl ČTK Jakeš. I v současnosti se Jakeš zastává takzvané normalizace, která v komunistickém Československu potlačila snahu o demokratické reformy a jejíž představitelem byl i Biľak. 

Mezi smutečnými hosty byl rovněž ruský velvyslanec na Slovensku Pavel Kuzněcov a někdejší člen předsednictva ústředního výboru KSČ Jan Fojtík. "Nemusí už odpovídat na sprosté a hulvátské útoky, které se proti němu vedly. Ty lži, že například pozval sovětské vojsko. Nebylo většího vlastence za nás, než byl Vasil Biľak," prohlásil Fojtík.

Do Bratislavy zřejmě nepřijel nikdo z Komunistické strany Čech a Moravy. Předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik ČTK řekl, že neví o tom, že by některý z jeho stranických kolegů na dnešní Biľakův pohřeb jel. Mluvčí KSČM Robert Kvacskai byl jednoznačnější a prohlásil, že nikdo z českých komunistů se do slovenské metropole v souvislosti s touto událostí nevydal.

Slovenská média už dříve spekulovala, že tělesné ostatky Biľaka budou uloženy na hřbitovu v Bratislavě, kde je pohřben i Alexander Dubček. Dubček byl hlavním představitelem Pražského jara, uvolňování politických poměrů v Československu, které zastavila zahraniční vojenská invaze v srpnu 1968.

Vasil Bilak by neměl být zapomenut

Jeho příběh je totiž o tom, jak události mohou vynést nadlouho k moci zlého, zakomplexovaného, ideologií posedlého, nenávistného a omezeného člověka.

Hlavními tvářemi normalizace sice byli Gustáv Husák a Lubomír Štrougal, ale největší důvěře Moskvy se těšili jiní dva komunisté. Vasil Bilak jako šéfideolog KSČ a Miroslav Müller, Brežněvův dávný osobní přítel a šéf kulturního oddělení ÚV KSČ. Jinak známý také jako "kat české kultury".

"Bilaka sovětské vedení nenainstalovalo v roce 1969 do čela KSČ, protože vědělo, že je příliš zkompromitovaný kolaborací a snahou vytvořit tzv. dělnickou-rolnickou vládu. Potřebovali někoho, kdo bude pro Čechy a Slováky přijatelnější. Našli ho v Husákovi, ale Bilak byl víceméně až do nástupu Gorbačova hlavní moskevskou spojkou ve vedení KSČ," napsal žurnalista Martin Novák na svém blogu na Aktuálně.cz.

Politolog a filozof Miroslav Kusý, signatář Charty 77, pro rozhlas.cz zdůraznil že tzv. zvací dopis je tak trochu kamufláž. „Nikdo neměl právo pozvat cizí vojska do země. Biľak a další, kteří tam byli podepsaní, na to pravomoc neměli. Ale samozřejmě měli zodpovědnost za to, že s takou iniciativou vystoupili."

U lidí byl Vasil Biľak známý svojí nespisovnou mluvou, ve které se odrážel jeho rusínský původ.