Budoucnost Ukrajiny? EU vede, Putin výhružně mlčí, zatím...

Venizelos, jehož země předsedá v první polovině letošního roku Evropské unii, prohlásil, že je nutné vyvarovat se chaosu na Ukrajině, který by mohl vést až k jejímu rozpadu.

Kyjevská revoluce útěkem Viktora Janukovyče neskončila. Hrozbu státního bankrotu okupovaný Majdan neodvrátil, osvobození Julije Tymošenkové přiživilo strach z nového mocenského střetu a šéf Kremlu zatím výhrůžně mlčí.

Rusko dlouhá léta trpělivě budovalo vazby na svou ztracenou západní provincii. Zajistilo si dlouhodobý pronájem sevastopolské námořní základny, vábilo Kyjev členstvím v celní unii nebo majetkovou spoluúčastí na strategických ukrajinských plynovodech. Konečným trumfem měla být velkorysá půjčka 15 miliard dolarů a sleva na plyn jako odměna za odklon Kyjeva od Bruselu.

První bitvu vyhrál Brusel

Janukovyč ale selhal a Rusko se obtížně vyrovnává s kocovinou ze sázky na špatného koně. Premiér Dmitrij Medveděv označil Janukovyčův tým za kus hadru, kterým si revolucionáři otřeli boty. Zatím poslední etapu geopolitického zápasu s Moskvou vyhrál Brusel, i když jeho nabídka finanční pomoci byla ve srovnání s ruskou pětadvacetkrát nižší. V Kyjevě i v Bruselu nyní panují obavy, že Vladimir Putin se s porážkou nesmíří.

Peníze má pro Ukrajinu připraveny i Mezinárodní měnový fond, ale přijmout tvrdé podmínky, včetně skokového zvýšení maloobchodních cen plynu, si Janukovyč netroufl. Dohodu s MMF od nástupu do funkce z obavy před ztrátou voličské přízně blokoval. Noví vládci Kyjeva očividně - a možná bláhově - doufají, že fond tváří v tvář krvavým ukrajinským obětem své požadavky zásadně přehodnotí.

Psali jsme: Zajímá Čechy dění na Ukrajině? Čtěte aktuální průzkum Majdan je dál v pozoru. Čeho se Ukrajinci bojí?  

Ukrajina prochází latentní revolucí už dvacet let. Strategické preference na rozhraní Evropy a Ruska kolísají mezi vidinou evropského blahobytu a náručí ruského patrona. Zatímco Moskva si ukrajinský východ hospodářsky i vojensky připoutala, Evropská unie svou "ukrajinskou" politiku nemá.

Nacionalismus vpřed

Jásot nad dosažením nezávislosti na Ukrajině zastínila řada neřešených, a naopak ještě eskalace nových problémů, z nichž nejnebezpečnější vznikly mezi ní a Ruskem. Jako nejzávažnější se ukázaly tři: 1. budoucnost Černomořského loďstva, představujícího desetinu válečného námořnictva bývalého SSSR s majetkem v hodnotě 80 miliard dolarů, 2. budoucí status Krymu, jehož převážně ruskojazyčné obyvatelstvo si (v posledních dnech toto přání zaznělo nejhlasitěji) přeje připojení k Rusku, a 3. dodávky energie z Ruska, uvedl Reflex.cz.

Ukrajinští nacionalisté sice dští oheň a síru na nenáviděné „Moskaly", jenže v Ruské federaci pracují statisíce Ukrajinců, jimž země není schopna nabídnout zaměstnání.

Ekonomický propad po získání nezávislosti byl děsivý. Obrat zahraničního obchodu se ze 17,5 miliardy dolarů v roce 1991 propadl na 6,1 miliardy, tedy na 37 % úrovně předešlého roku. Národní důchod v roce 1993 klesl o 15 %, produktivita práce o 13, 5382 podniků a organizací, tedy 16 % všech těchto ekonomických subjektů, bylo ztrátových. Následující měsíce přinesly hyperinflaci, jež v září 1993 přesáhla 180 %.

Není pochyb, že nynější překotné politické změny zajistili především radikálové z řad nacionalistických organizací souhrnně známých jako Pravý sektor, kteří neváhali položit životy při střetech s vládními silami. Je však otázkou, jak budou lidé uvyklí na tříměsíční život na barikádě postupovat nyní, upozornil server e15.cz.

Někteří aktivisté se pravděpodobně zapojí do politiky. Šéf Pravého sektoru Dmytro Jaroš už dříve hovořil o možnosti postavit v prezidentských volbách vlastního kandidáta. Zároveň není vyloučeno, že se rebelové nebudou chtít odzbrojit a vrátit do svých domovů. Svými radikálními požadavky mohou komplikovat normalizaci země a snažit se ukrajinskou politiku směřovat tam, kde by ji i představitelé západních zemí viděli neradi.