Šéf sudetských Němců sílí, zaujal i druhou nejvyšší funkci

Nominálně nejvyšší funkcí u sudetských Němců je jejich mluvčí, kterým je Posselt od roku 2008. Druhý v hierarchii je předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení, kterým byl doposud Franz Pany. Jeho úkoly nyní převzal také Posselt, který tuto funkci zastával před Panym v letech 2000 až 2008.

Posselt zastupuje německou vládní Křesťanskosociální unii (CSU) v Evropském parlamentu. Pod jeho vedením představitelé sudetských Němců zmírnili kdysi ostrou protičeskou rétoriku kvůli takzvaným Benešovým dekretům.

Ve 13. století se české země začaly rozvíjet i po hospodářské stránce, mj. i díky politice podpory osídlování země německými měšťany a sedláky, kterou prováděl Přemysl Otakar II. Novousedlíci, kolonisté byli lákáni na sociální výhody, jako např. osvobození od daně na desetiletí, zproštění od robotních povinností atd. Osídlování a zemědělská kultivace zejména pohraničních oblastí země vyvolala i rozvoj řemesel a obchodu a následné zakládání měst v celých Čechách a na Moravě. Ve 14. století bylo díky tomuto rozvoji na území Čech a Moravy již okolo sta měst a valná většina z nich vznikla pod německým vlivem.

První světová válka dala Čechům šanci vymanit se z Rakousko – Uherského područí. T. G. Masaryk odcestoval roku 1915 do politického exilu, aby mohl vyhlásit odboj proti Rakousku – Uhersku. Představa Československého státu spojovala Čechy, Moravu, Slezsko a slovenské kraje uherské a zahrnovala samozřejmě i pohraniční oblasti s převahou německého obyvatelstva. Začlenění pohraničí do budoucí samostatné republiky mělo vedle historických také hospodářské důvody.

Soužití českého a německého obyvatelstva v Československé republice bylo od počátku složité. Sudetoněmecké strany trvající na právu na sebeurčení, neměly žádný podíl na vládě. Později však se státem začaly spolupracovat a od roku 1926 měly i podíl na vládě. Státní úředníci německého původu byli nuceni vykonávat zkoušky z českého jazyka, které většinou nezvládli. Následně byli předčasně penzionováni a na jejich místa byli dosazeni Češi. V německy mluvících oblastech byly zřizovány české školy pro děti úředníků a německé školy byly naopak rušeny z důvodu nedostatečně naplněných kapacit. Německé děti pak měly chodit do českých škol. Jako reakci na tyto kroky československé vlády, sjednotili a rozšířili sudetští Němci činnost svých na státu nezávislých organizací.

Mezi 15. a 22. září 1938 se pod nátlakem Hitlerovy protičeské propagandy sešli v Londýně zástupci Francie a Anglie a dohodli se na tom, že schválí odstoupení sudetoněmeckých oblastí Hitlerovi. Pod tímto mezinárodním nátlakem musela ustoupit i Československá republika. 29. září 1938 se konala mnichovská konference. Adolf Hitler, Neville Chamberlain, Édouard Daladier a Benito Mussolini zde zformulovali do Mnichovské dohody Hitlerovy požadavky na odstoupení sudetských oblastí. Česká delegace se jednání neúčastnila, výsledek jí byl pouze oznámen.

Uskutečnění sudetoněmeckého sebeurčení se však nekonalo, oblasti byly rozděleny a připojeny k říšským župám, informuje valka.cz.