Jak se žije českým euroúředníkům? Hodně učení, horší platy

"Když jsme dělali přijímací řízení v té první vlně pro nové země, byla šance dostat se na seznam, ze kterého si potom jednotlivé instituce vybíraly, poměrně solidní, asi jedna ku deseti. Když se podíváte, jak to vypadá teď, šance je deseti i vícenásobně menší," popisuje Radka. Podobné zkušenosti mají i ostatní čeští euroúředníci.

"Stát se stálým zaměstnancem EU institucí není vůbec snadné. Musíte projít náročnými několikakolovými testy, které jsou jak písemné, tak ústní. Celý proces výběru trval dříve více jak jeden rok. Teď je to o trochu rychlejší," doplňuje Češka Alice Sova, která v Bruselu pracuje pro Evropskou komisi.

Na práci je baví zejména mezinárodní prostředí, ve kterém se pohybují. Jak říká Alice, "toto prostředí vás nutí soustavně se učit větší toleranci, musíte se přizpůsobovat, protože pracujete s lidmi, kteří pocházejí z různých zemí, z různých kultur". Druhou věcí, kterou zmiňuje, je možnost měnit práci v rámci unijních institucí, což rovněž znamená, že se člověk může celoživotně vzdělávat.Podle jejího českého kolegy Radka Pilaře z Evropského parlamentu je v unijních institucích oproti české státní správě rovněž větší prostor pro uplatnění vlastní iniciativy. "Jinak si ale myslím, že úředníci v Česku jsou stejně schopní jako ti v Bruselu, jen hůře placení," říká Pilař. 

Přínosů vstupu České republiky do Evropské unie vidí čeští úředníci v Bruselu či ve Štrasburku hned několik. Podle Alice Sova je to zejména zavedení transparentnějšího právního prostředí. "Dnes je velkým problémem ČR korupce a neefektivní nakládání se státním rozpočtem. Bez EU by to ale byl mnohem větší problém," myslí si.

Její kolegyně Radka z Evropského parlamentu žije mimo ČR již 16 let, a jak říká, osobně vstup do EU pocítila "hlavně při jednání s belgickými úřady, když už jsem nepotřebovala splňovat spoustu formalit, které po mně dřív chtěly".

Cesta do EU byla trnitá

V dubnu 1998 začala v Bruselu první část rozhovorů o vstupu ČR do EU - tzv. „screening", tj. analytické srovnávání legislativy kandidátských zemí s evropským právem. Po předběžných technických jednáních započala v listopadu 1998 vlastní jednání o přistoupení ČR k EU na ministerské úrovni. Pro potřeby screeningu bylo aquis rozděleno dle oblastí do 31 kapitol. Před zahájením jednání o každé kapitole navrhla vždy EK společné vyjednávající stanovisko Unie, které bylo schváleno Radou a prezentováno předsednickou zemí. Stanoviska ke všem 31 kapitolám vypracovaly také všechny kandidátské státy, které při jednáních zastupoval hlavní vyjednávač a jeho tým.

Do čela českého vyjednávacího (negociačního) týmu byl 14. 1. 1998 jmenován náměstek ministra zahraničních věcí Pavel Telička. 

Psali jsme: Euro v Česku? Kategorických odpůrců ubývá, zjistil průzkum Češi o EU: V jedné odpovědi jsme zcela ojedinělí. Podívejte se  

Proces přípravy na členství byl průběžně monitorován ze strany Evropské komise, která od roku 1998 každoročně vydávala Pravidelné zprávy o pokroku kandidátských zemí v přípravách na členství v EU. První hodnotící zpráva Komise z roku 1998 byla velmi kritická, především v oblastech státní správy a soudnictví. Vláda se pokusila zrychlit legislativní proces přejímání práva EU.

Druhá zpráva Komise 1999 pozitivně označila přijetí vládního dokumentu Hospodářská strategie vstupu do Evropské unie, společné hodnocení priorit hospodářské politiky, významný posun při liberalizaci pohybu kapitálu či přijetí základních pravidel pro prosazování regionální politiky. Přesto byl celkový výsledek plnění Přístupového partnerství označen za neuspokojivý, mimo jiné byla velmi kriticky hodnocena situace Romů.

Zpráva Komise z roku 2000 byla hodnocena mnohem lepší známkou než dvě předchozí, především bylo kladně hodnoceno zrychlené přijímání legislativy.

Zpráva z roku 2001 ČR hodnotila výrazně pozitivněji, především v oblasti fungující tržní ekonomiky. Stálým problémem byla situace Romů a reforma státní správy. V roce 2002 se zase řešila otázka tzv. Benešových dekretů.

Předvstupní proces s deseti kandidátskými státy včetně ČR byl ukončen na zasedání Evropské rady ve dnech 12.-13. prosince 2002 v Kodani. Zde byly uzavřeny všechny vyjednávací kapitoly včetně přechodných období, která poskytla novým členským zemím delší lhůtu k úspěšnému vyrovnání se všemi závazky vyplývajícími z členství v EU. Evropská rada rozhodla v souladu se stanoviskem Komise o přijetí 10 nových členských států k datu 1. 5. 2004, informuje Euroskop.cz.