Říct Rom místo Cikán nestačí, pronesl Schwarzenberg

Den boje proti násilí a rasismu připadá v Rakousku na výročí osvobození koncentračního tábora Mauthausen. Kromě obětí z Terezína měla letos vzpomínková akce upozornit zejména na dílo a život hudebníků a hudebnic, kteří byli pronásledováni nacisty nebo zemřeli v koncentračních táborech. 

Zasedání rakouského parlamentu zahájila předsedkyně dolní komory Barbara Prammerová, vystoupil i předseda horní komory Michael Lampel. Bývalý šéf české diplomacie Schwarzenberg ve svém projevu poukázal na to, že dnes často panuje přesvědčení, že tragické události jsou záležitostí generace otců a dědů: zapomínáme prý přitom na to, že bychom mohli být vinni i sami.

"Věříme, že když místo Cikán řekneme Rom, tak jsme splnili svou povinnost," prohlásil. "Ostražitosti není nikdy dost... zlo se musí potlačit už v zárodku," zdůraznil.

Xenofobii charakterizují projevy odporu, nepřátelství, ale i nedůvěra ke všemu cizímu a strach ze všeho cizího. Konkrétním projevem je nepřátelství k lidem jiné barvy pleti, jiné národnosti, jazyka, náboženského přesvědčení, kultury, tradici a projevující se navenek odporem a nepřátelstvím vůči imigrantům (přistěhovalcům), ale i cizincům s trvalým pobytem, uprchlíkům, apod. Někdy je tento pojem užíván jako obecný termín pro rasismus, antisemitismus a nacionalismus. Stejně jako rasismus je předsudkem, který vytváří negativní názor bez jakékoliv znalosti nebo smyslu.

Rasismus je názor, který tvrdí, že někteří lidé jsou nadřazení a jiní méněcenní z důvodu příslušnosti k určité rase. Rasisti definují rasu jako skupinu lidí stejného původu. Rozlišují různé rasy (a rasové podtypy) podle fyzického charakteru, jako je barva kůže nebo kvalita vlasů, apod. Slovo „rasismus" se používá k označení agresivního či ponižujícího chování k příslušníkům „jiné rasy". Rasismus bývá někdy podporován vědeckými i pseudovědeckými teoriemi, náboženstvím a tradovanými předsudky, vysvětluje ostrovzl.cz.

Nacionalismus je politický směr a ideologie vycházející z přesvědčení o výjimečnosti a zpravidla i nadřazenosti vlastního národa, upřednostňují národnostní princip před občanským. Proklamuje tzv. tradiční společenské hodnoty a je těžké jasně oddělit, kde končí vlastenectví, které je považované za pozitivní a začíná nacionalismus. Proto bývá považován za nejproblematičtější odrůdu extremismu. Nacionalisté odmítají rovné uplatňování lidských a občanských práv a v jejich programech se objevují otevřené nebo skryté prvky rasismu, xenofobie a antisemitismu.