Estonsko ostře proti Rusku: Mysleli jsme si, že politika anexí skočila

Rusko podle Ilvese svým postupem na Ukrajině a anexí Krymu porušilo všechny své mezinárodní závazky. Západní státy však na to prý stále nenašly odpověď. "Musíme se sejít a najít východisko z této nepříjemné situace," vyzval prezident pobaltské země, která s Ruskem sousedí.

Ilves vytkl západním členům EU, že dlouho ignorovali varování východních Evropanů před Ruskem. "Blahosklonně nás poplácávali a říkali, že trpíme postsovětským traumatickým stresovým syndromem," prohlásil estonský prezident na fóru, jehož hlavním tématem je transatlantická bezpečnostní politika tváří v tvář situaci na Ukrajině.

Současné Estonsko má přibližně 1,5 milionu obyvatel, z nichž necelých 30% tvoří Rusové. Až do roku 1996 však ruští obyvatelé neměli státní občanství a volební právo. Tlak EU způsobil, že vedení státu nakonec svůj postoj k Rusům změnilo a dnes jsou zcela rovnoprávnými občany své země. Oficiální dohody či zákon však nejsou schopny zaručit deklarovanou svobodu a snášenlivost i v praxi. Přestože se v Estonsku dnešních dnů neodehrávají žádné významné střety mezi hlavními národnostními skupinami, nelze tvrdit, že soužití většinových Estonců a menšinových Rusů je zcela bezproblémové, píše server estonsko.pobalti.cz.

Jedním z hlavních problémů je složitá společná historie. Estonci jsou poměrně malý, Rusové naopak obrovský národ. Kvůli velmocenským snahám ruských vládců byly ostatní národy pod jejich nadvládou po dlouhá desetiletí utlačovány. Rusifikace začala již v 18. století, ale nejsilnější tlak na Estonce působil po druhé světové válce, kdy se do nově industrializovaného Estonska přistěhoval velký počet ruských dělníků. Útlak však nebyl pouze jednostranný. Po rusifikaci 18. a 19. století nastal tlak na ruské obyvatele Estonska během 20. a 30. let 20. století, kdy bylo Estonsko samostatné.

Estonci pro změnu velice těžce nesli obsazení a útlak jejich země Rudou armádou na začátku druhé světové války, a proto s radostí vítali německou fašistickou armádu jako svého osvoboditele od ruské nadvlády. Výsledkem ovšem bylo, že estonský národ byl na území Ruska považován za přívržence Německa, což vyústilo v další omezování po znovuobnovení sovětské moci nad Pobaltím. Na obou stranách za uplynulou dobu vzniklo mnoho křivd, které se znovu oživily i v 90. letech, kdy se nově se emancipující Estonsko snažilo vypořádat se svým utlačovatelem Ruskem a potažmo i s příslušníky jeho národa, kteří žili na estonském území.

Dalším velkým problémem je koncentrace obyvatel. Estonsko je relativně řídce osídlená země (33 obyv./km2), a proto v průběhu velmi silného rusifikačního tlaku posledních desetiletí docházelo k usídlování nově příchozího ruského obyvatelstva v rozsáhlých málo zalidněných oblastech. Proto je dnes řada východních regionů Estonska osídlena ve většině Rusy. Příkladem může být město Narva na hranici s Ruskem, kde je 96% obyvatel ruského původu.

Výrazným problémem sbližování obou skupin a kontaktu mezi nimi je jazyk. Ugrofinská estonština je pro velké množství Rusů jen těžko zvládnutelná, i když je nutná, neboť je například základním předpokladem studia na vysokých školách. Dnešní mladá generace Rusů však již mluví estonsky. Estonsky se vyučuje na školách, výjimkou jsou pouze ruské školy, kde se však estonština vyučuje jako cizí jazyk.