Norsko chystá zákaz žebrání, údajně kvůli Romům a imigrantům

Při porušení kontroverzního zákona by hrozila peněžní pokuta a trest až tři měsíce odnětí svobody. Ministr spravedlnosti Anders Anundsen z pravicové populistické Pokrokové strany hájil zákon s odkazem na přímou souvislost žebrání a kriminality. Podle něj se prosebníci o almužnu často dopouštějí také kapesních krádeží.

Kritici z řad levicové opozice však vládu obviňují z toho, že je zákon namířen proti zástupcům romského etnika. Podle Barda Vegara Solhjella ze Strany socialistické levice chce vláda zákonem nepřímo omezit imigraci. Zákon přirovnal k opatření v norské ústavě, které před 200 lety zakazovalo vstup Židům do země.

Podle řady expertů by navíc zákon mohl kriminalitu spíše zvýšit. Žebráci, kteří již v Norsku působí, prý budou v případě zákonu nuceni obstarat si obživu drobnými krádežemi.

Unikátní průzkum v Praze

Dana Šilhavá z London School of Economics si sedm měsíců s pouličními žebráky povídala a pozorovala je při jejich každodenní robotě. Nasbíraná data pak podrobila finanční analýze mezd, nákladů a faktorů mzdových sazeb.

Plných 86 procent ze sledovaných subjektů se jednoznačně řadí mezi „dostačovače" stanovující si svůj denní příjem, po jehož dosažení pro ně šichta končí. Ten se u necelé poloviny procent z nich pohybuje v rozmezí 0-200 korun. Další třetina ze zpovídaných se pak přiznala, že si denně vydělá mezi 200 a 400 korunami. Podobně se prý podle Šilhavé chovají třeba i newyorští taxikáři. O peníze ale žebrákům primárně nejde. Místo cílové částky si zjednodušeně představují počet lahví vína, který jim zajistí pohodlné opití. Cílují reálný příjem místo nominálního.

Prostředí, v němž se žebráci pohybují, ze své podstaty jiným alternativám (plánování, hromadění statků pro pozdější spotřebu) nenahrává. „Maximérů", kteří přizpůsobují svou pracovní dobu odlišné mzdové sazbě v různých dnech, je tak mezi žebrajícími pouhých sedm procent. Zbytek pak tvoří pořádkumilovní dříči s pevnou pracovní dobou. Ti každý den žebrají jen po předem stanovenou dobu bez ohledu na utržený zisk, uvedl finmag.penize.cz.

I v ekonomii žebrání platí, že investovaný kapitál zvyšuje mezní produktivitu práce. Ruka obvázaná gázou probouzí v kolemjdoucích lítost a zvyšuje zisky. Ještě rentabilnější je však žebrání s domácím mazlíčkem po boku. Smutné oči nejlepšího přítele člověka vám podle zjištění Šilhavé garantují dvojnásobný výdělek, resp. zkrácení doby nutné k jeho dosažení o polovinu. Psi, které podle etologické analýzy Fenomén žebrání v Praze publikované v roce 2003, využívala plná třetina žebrajících, jsou proto mezi žebráky považovány za velice lukrativní zboží.

„Efektivitu jsme hodnotili dle doby, kterou potřeboval jeden žebrák k tomu, aby mu 15 lidí poskytlo peníze," píše se v etologické analýze, jejímiž autorkami jsou Vančatová, Butovskaya a Pavelková. „V průměru to trvalo 52 minuty 18 vteřin. Minimální doba pro 15 dávek byla sedm minut, maximální 146 minut. Úspěšnost žebrání závisela na tom, jestli byl dotyčný postižený nebo ne. Nejúspěšnější byli slepci (bez rozdílu pohlaví). V průměru trvalo dvanáct minut, než jim patnáct lidí poskytlo almužnu. Za nimi následovali žebráci se psy. Nejhůř na tom byli ostatní handicapovaní - průměrná doba pro 15 almužen byla 71,46 minut," uvádí se ve zprávě.