Británie odtajnila propašované spisy KGB, popisují i Pražské jaro

Mitrochinovy spisy, které dlouholetý pracovník sovětské rozvědky vynesl z Ruska při svém útěku v roce 1992, jsou ode dneška k nahlédnutí v archivu Univerzity v Cambridge.

Soubor obsahuje například informace o akci s krycím názvem Progres, kterou tehdejší šéf KGB Jurij Andropov namířil proti hnutí směřujícímu k demokracii v Československu na jaře 1968. Podle listu The Guardian hovoří archiv o 15 "zkušených agentech rozvědky", kteří měli za úkol zaměřit se na řadu lidí v Praze, zejména na redaktory médií a studentské vůdce s cílem potlačit protisovětské hnutí.

V Británii již v roce 1999 způsobila senzaci kniha historika Christophera Andrewa vycházející z Mitrochinových dokumentů, která přinesla mimo jiné odhalení britské státní zaměstnankyni Melity Norwoodové. Ta jako agentka KGB dlouhá léta předávala Moskvě informace o britském jaderném programu a byla podle autora nejvýznamnější agentkou v cizí zemi, jakou kdy sovětská tajná služba získala ke spolupráci.

Mitrochin se materiály během rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 snažil podle agentury AP nejprve nabídnout americkému velvyslanci v jedné z pobaltských zemí, byl však odmítnut. Při pokusu na britské ambasádě mu však prý jeden z diplomatů po krátkém rozvažování řekl: "Dal byste si šálek čaje?", zatímco nechal dokumenty prozkoumat experty. Tento moment podle historiků změnil jeho život a dal světu nahlédnout do jednoho z nejcennějších zdrojů informací o praktikách KGB.

Nejzávažnější důsledky pro celkový vývoj Pražského jara 1968 mělo zrušení cenzury de facto i de iure. Lze tvrdit, že zrušení cenzury bylo v období Pražského jara asi jedinou dokonanou systémovou změnou. KSČ v oblasti médií ztratila tzv. vedoucí úlohu a média sama se z dřívějšího mocenského nástroje režimu staly kritikem režimu. Podobně radikálně působila i tolerovaná svoboda spolčování a shromažďování, pro něž demokratizující se média vytvářely živnou půdu.

České obyvatelstvo začalo usilovat o občanskou a civilizační emancipaci; Slováci se kromě toho navíc soustředili i na emancipaci národní. Za součást tohoto spontánního emancipačního procesu lze považovat obnovu české občanské společnosti. Dynamicky se obnovující česká občanská společnost brzy překonala cíle Akčního programu komunistů. Ve veřejném životě se relativně rychle etablovala opoziční politická seskupení (sociální demokracie, Klub angažovaných nestraníků a K 231 - Sdružení bývalých politických vězňů), obnovovaly se tradiční organizace jako např. Skaut - Junák nebo sokolské hnutí, rozšířený prostor pro svou činnost využily církve, odbory a ani nižší složky KSČ nezůstaly imunní.

Cílem české občanské společnosti byla demokracie, nikoli „demokratizace". Dubčekovo vedení se od května 1968 pokoušelo o revizi politické orientace s cílem utlumit a zastavit občanské aktivity a omezit tiskovou svobodu, ale k rozhodujícímu kroku v tomto směru se neodhodlalo.

Ostrost, dynamičnost i živelnost vývoje ve společnosti a ruku v ruce s ním jdoucí kritika v médiích vyprovokovala k zásahu Sovětský svaz, jehož nátlak byl nejpozději od března 1968 permanentním faktorem Pražského jara. Sovětské politbyro se stále více a více upevňovalo v názoru, že se na Dubčekovo vedení nemůže stoprocentně spolehnout, protože Praha ztrácela půdu pod nohama, dělala vlastní vnitřní politiku bez předběžného schválení Moskvou a dokonce výslovně nedbala jejích pokynů.

To nakonec lídry v Kremlu přivedlo k přesvědčení, že československé události ohrožují výsledky druhé světové války, poválečné uspořádání Evropy a v konečném důsledku i bezpečnost vnějších hranic sovětského bloku. Po vyčerpání všech politických prostředků se nakonec sovětští představitelé rozhodli pro ozbrojenou intervenci, uvedl web iforum.cuni.cz.