Ve vedení EU nastanou velké personální změny

Summit EU se k této otázce schází ve středu, tedy den poté, co by měl Evropský parlament hlasováním potvrdit, že v čele nové komise bude někdejší lucemburský premiér Jean-Claude Juncker. Pokud nenastane zpoždění, měl by jeho tým začít pracovat v říjnu.

Prezidenti a premiéři unijních zemí by se ve středu chtěli dohodnout nejen na nástupkyni nynější vysoké představitelky pro zahraniční věci Catherine Ashtonové, ale v ideálním případě také na jménu nového "unijního prezidenta", tedy stálého předsedy Evropské rady, který by od prosince nahradil Hermana Van Rompuye. Diskutovat se bude nejspíš i o obsazení funkce šéfa euroskupiny sdružující ministry financí zemí platících společnou evropskou měnou. Zda se summit dohodne i na těchto jménech, ale není jisté.

Horkou favoritkou na šéfa evropské diplomacie a tedy také na místopředsednickou funkci v EK je italská ministryně zahraničí Federica Mogheriniová. V souvislosti s funkcí po Van Rompuyovi, která bude volná na konci roku, se nejčastěji mluví o dánské premiérce Helle Thorning-Schmidtové, pro ni může ale být nevýhodou, že Dánsko není členem eurozóny.

Juncker, který oficiálně může začít s členskými zeměmi o eurokomisařích vyjednávat až poté, co jej potvrdí europarlament, řeší při sestavování komise poměrně komplikovanou skládačku.

Obecným pravidlem je, že každá země nominuje jednoho člena. Při sestavování komise se dbá na rovnováhu mezi levicovými a pravicovými politiky - Juncker se dostal do funkce především díky tlaku "velké koalice" Evropské lidové strany a sociálních demokratů, tedy dvou největších frakcí v posilujícím Evropském parlamentu.

Přinejmenším některou z významnějších funkcí by měl také zastávat politik z "nové" členské země unie z východu kontinentu. Tady se do hry teoreticky vrací jméno polského ministra zahraničí Radoslawa Sikorského, který byl v minulosti zmiňován jako možný nástupce Ashtonové.

Nyní jsou jeho šance proti Mogheriniové nižší. Diplomaté i média zmiňují nejen neformální domluvu, že post by měl připadnout levicovému politikovi, ale také nesouhlas některých zemí na jihu Evropy s jeho tvrdými postoji v ukrajinské krizi. Například Lotyšsko ale nabízí Junckerovi bývalého premiéra a ministra financí Valdise Dombrovskise, Estonsko také expremiéra Andruse Ansipa, Chorvatsko a Slovensko stávající komisaře Nevena Mimicu a Maroše Šefčoviče.

Pokud jde o obsazení významných ekonomických postů, Rakousko a Německo přicházejí s dosavadními eurokomisaři pro regionální rozvoj Johannesem Hahnem a pro energetiku Güntherem Oettingerem. Také Rumuni zřejmě opět nominují stávajícího eurokomisaře pro zemědělství Daciana Ciolose. Paříž uvažuje o ministru financí Pierrovi Moscovicim. Dalším kandidátem na ekonomické portfolio může být jeho dánský kolega, nynější šéf euroskupiny, Jeroen Dijsselbloem.

Finským potvrzeným kandidátem je expremiér Jyrki Kaitanen. Ten se po schválení europarlamentem dokonce už nyní na několik měsíců stane členem současné komise odpovědným za hospodářské a měnové otázky po krajanovi Olli Rehnovi, který právě do parlamentu nastoupil jako europoslanec.

Další rozměr Junckerova "vyvažování" se bude muset týkat Británie. Nominaci do čela komise získal Lucemburčan přes razantní a marný odpor britského premiéra Davida Camerona. V úvahu připadá například šéf Dolní sněmovny Andrew Lansley, někdejší šéf konzervativců Michael Howard či Cameronův spolupracovník Andrew Mitchell. Otázkou ale je, jak významnou pozici bude chtít Juncker britskému zástupci, prosazujícímu zřejmě reformu unie, poskytnout - a za jakých podmínek.

Ohled při složení komise se bude brát také na zastoupení žen. Mezi zatím potvrzenými kandidáty žena nefiguruje, v Polsku se ale vážně hovoří o ekonomce a někdejší eurokomisařce z let 2004 až 2009 Danutě Hübnerové, z Belgie zaznělo jméno europoslankyně Marianne Thyssenové. Zajímavé by v této souvislosti bylo případné bulharské rozhodnutí nabídnout stávající komisařku Kristalinu Georgieovovou či možný podobný krok Švédska s nynější komisařkou pro vnitřní záležitosti Cecilií Malmströmovou.

V končící komisi Josého Barrosa bylo žen devět. Tyto komisařky napsaly nedávno Junckerovi dopis, v němž navrhují, aby do komise přizval deset či více žen. Nominace žen z dosud nerozhodnutých zemí by tak mohla Junckerovi do jisté míry zjednodušit situaci.

"Nejlepší je vědět, co chcete a zaměřit se na jedno či dvě portfolia. To neznamená, že to musíte oznamovat veřejně. Vše bude záležet na jednáních a dohodách, které se tyto dny teprve domlouvají," připomíná politolog Paul Ivan z bruselského Centra evropské politiky.