Rozvrací český stát rodiny? Soud ve Štrasburku vynesl verdikt

Soud podle tiskové zprávy o rozsudku dospěl k tomu, že samotným rozhodnutím českých úřadů o svěření dcery do ústavní a poté do pěstounské péče nebyl porušen osmý článek Evropské úmluvy o ochraně lidských práv o respektování soukromého a rodinného života. Rozhodnutí nemusí být definitivní, do tří měsíců je možné žádat o projednání věci ještě před Velkým senátem soudu.

Případ začal v roce 2005, kdy byl otec ve vězení a jeho manželka, se kterou měl tehdy dvouletou dceru, požádala o rozvod. Rozvodový soud svěřil dítě do péče právě jí. Žena ale zemřela a dcera byla umístěna do specializované instituce.

V roce 2011 pracovníci terapeutického střediska došli k závěru, že setkávání otce s dcerou nejsou pro dítě přínosné, nepřála si jej prý vidět a bála se ho. Soud pak rozhodl o přerušení kontaktu, dítě bylo svěřeno pěstounům a otec s ním mohl komunikovat jen písemně.

Jakožto smluvní strana Evropské úmluvy o lidských právech má ČR povinnost přiznat každému, kdo podléhá její jurisdikci, práva a svobody zaručená touto úmluvou. Stížnosti jednotlivců, nevládních organizací či skupin osob považujících se za poškozené v důsledku porušení práv přiznaných úmluvou ze strany ČR projednává Evropský soud pro lidská práva.

V rozsudcích, které jsou pro ČR právně závazné, Soud může konstatovat, že došlo k porušení úmluvy a zároveň může stěžovateli přiznat udělení spravedlivého zadostiučinění (finanční kompenzace majektové či nemajetkové újmy). V takovém případě je vláda ČR povinna spravedlivé zadostiučinění zaplatit ve stanovené lhůtě.