Brexit: Co se změní pro Brity a občany EU po 31. lednu?

Evropský parlament dnes s největší pravděpodobností schválí brexitovou dohodu, která zajišťuje britským i unijním občanům zachování svobody pohybu po státech EU. Británie se sice formálně stane třetí zemí, následujících 11 měsíců budou ale platit stávající podmínky, což dá oběma stranám čas na vyjednání budoucích vztahů.

Podle údajů Evropské komise žilo v posledních letech v ostatních zemích EU téměř 1,3 milionu Britů. Britské statistiky uvádějí, že v roce 2017 žilo v zemích EU mimo Británii nebo Irsko téměř 800.000 britských občanů. Zeměmi, které si jich pro dlouhodobý pobyt zvolilo nejvíce, jsou kromě Irska také Španělsko, Francie a Německo.

Všichni Britové budou moci od února nadále pracovat či podnikat v unijních zemích, pobírat tam důchody či dětské přídavky. Britští studenti se mohou po celý letošní rok účastnit studentských výměn v rámci programu Erasmus, čehož například předloni využilo zhruba 17.000 z nich. Pro britské vědce a inovátory bude do konce roku přístupné i financování prostřednictvím výzkumného programu Horizont 2020.

Britové, kteří v unijních zemích trvale žijí více než pět let, si tam mohou zažádat o trvalý pobyt. Na základě brexitové dohody to platí i pro ty, kteří se v některém unijním státě usadí během přechodného období. Konkrétní podoba statusu usedlíka bude záležet na každé členské zemi.

Od začátku příštího roku však mohou Britové čekat komplikace. Britská vláda totiž nehodlá v rámci budoucího uspořádání vztahů s EU zachovat volný pohyb osob, proto i práva Britů nově mířících do unijních zemí budou oslabena. Ani Britové s trvalým pobytem v jedné unijní zemi se nebudou patrně stejně snadno jako dosud moci přestěhovat do jiného státu EU či tam získat práci. Evropský parlament sice usiluje o to, aby měli stejná práva jako občané unie, členské státy s tím však před začátkem vyjednávání zatím nepočítají.

Aby se vyhnuli komplikacím, zažádalo si mnoho Britů žijících v ostatních zemích unie o občanství hostitelské země. Například ve Francii jich od roku 2017 bylo přes 1500, což je čtyřikrát více než v roce 2015, tedy rok předtím, než Britové v referendu rozhodli o vystoupení z EU.

Bezprostředně po brexitu se pro občany EU v Británii nic nezmění

Po letech dohadů a sporů opustí Británie v pátek Evropskou unii. V zemi ale zůstane zhruba 3,2 milionu občanů sedmadvaceti unijních zemí včetně Česka. V prvních měsících po brexitu je velké změny nečekají. Pokud si požádají o status usedlíka, budou moci ve Spojeném království dál žít, pracovat a využívat zdravotnického a sociálního systému. Jejich práva bude zajišťovat "rozvodová" dohoda, kterou premiér Boris Johnson loni v říjnu dojednal s Bruselem. Změny zřejmě nastanou po takzvaném přechodném období, tedy na konci letošního roku, kdy chce britská vláda začít prosazovat nový imigrační systém.

Do konce června příštího roku tak budou muset občané 27 členských zemí Evropské unie žijící v Británii požádat o takzvaný status usedlíka, který jim dává právo trvalého pobytu.

Podle britského ministerstva vnitra žádost dosud podalo asi 2,8 milionu přistěhovalců z EU včetně tisíců Čechů. Žádosti přitom úřady vyhoví v případě, že unijní občan ve Spojeném království pobýval déle než pět let. Jinak dostane žadatel předběžný status, který jej opravňuje zůstat v zemi až pět let. V britských médiích se přitom v posledních měsících objevila řada stížností a popisů případů, kdy ministerstvo lidem, kteří mnohdy v Británii strávili dlouhé roky, bezdůvodně odmítlo udělit plnohodnotný usedlický status.

Podle odhadu českého velvyslance v Británii Libora Sečky žije v zemi asi 65.000 až 80.000 Čechů, přičemž jejich počet v posledních letech nejspíš klesl. Britské ministerstvo vnitra v polovině ledna uvedlo, že si o status usedlíka požádalo 33.000 Čechů. Byli tak na 15. pozici hned za Slováky, kteří podali více než 57.000. Zdaleka nejčastěji se ale o status usedlíka ucházeli Poláci, kterých v Británii žije téměř milion.

Přes ujišťování britské vlády mnoho unijních občanů hledí do budoucnosti s obavami. V živé paměti mají skandál, který v roce 2018 vypukl kolem takzvané generace Windrush. Aféra se týkala migrantů z Karibiku, kteří od konce 40. do počátku 70. let minulého století přicházeli s podporou vlády do Británie. Někteří z těchto lidí, kteří v Británii strávili celý život, začali mít ale v posledních letech potíže při získávání zdravotní péče nebo při žádostech o práci a některým hrozila i deportace. Skandál připravil o křeslo ministryni vnitra Amber Ruddovou.

Nedůvěru v současnou britskou vládu vyjádřili minulý týden také členové Sněmovny lordů, kteří se pokusili do prováděcího zákona k brexitové dohodě prosadit pasáž, jejímž cílem bylo lépe chránit práva unijních občanů po brexitu. Podle představ horní komory měli občané EU dostat právo na trvalý pobyt automaticky a obdržet měli také fyzický doklad potvrzující jejich právo v zemi žít. Dolní sněmovna ovládaná Johnsonovými konzervativci ale všechny dodatky Sněmovny lordů zamítla.

Ochrana práv unijních občanů v Británii a Britů žijících ve zbytku unie byla kromě finančního vyrovnání obou stran a problému kolem irské hranice jedním ze tří hlavních témat při vyjednávání o brexitové dohodě. Navzdory dohodě se ale v poslední době na straně EU začaly objevovat pochyby, zda bude Británie v budoucnu své závazky dodržovat. Vyjádřili je například někteří europoslanci. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová je ujistila, že bude dodržování práv unijních občanů po brexitu pečlivě sledovat.

Aby mohli unijní občané požádat o status usedlíka, museli by do Británie dorazit před koncem přechodného období, tedy do konce prosince letošního roku. Už na počátku roku 2021 by mohly nastat změny. Podle britských médií se může stát, že budou unijní občané, kteří budou chtít ve Spojeném království žít déle, potřebovat víza a pracovní povolení. Bezvízový styk by měl platit jen pro pobyt do 90 dní.

Nový imigrační systém, který chce Johnsonova vláda zavést po konci přechodného období, může Evropanům stěhování do ostrovní země výrazně zkomplikovat. Budou totiž muset absolvovat stejnou imigrační proceduru jako lidé ze států mimo unii a prosadit se v bodovém systému australského typu, který uchazeče posoudí z různých hledisek včetně pracovní kvalifikace.