Charlie Hebdo pět let po útoku: Redakci chrání policisté, redaktory osobní stráž

Vchod do nové redakce připomíná spíše bunkr. Střeží ji policisté. A někteří pracovníci časopisu mají osobní stráž.

"Když ráno přicházíme, přejeme dobré ráno policistům. Není to něco, na co si zvyknete," popisuje Laure Daussyová, která v časopise začala pracovat krátce po útocích.

Ačkoliv jsou útočníci mrtví, začal 2. září v Paříži proces se 14 lidmi obžalovanými z toho, že byli jejich komplici. Charlie Hebdo u příležitosti začátku soudu znovu vydal karikatury, které ho při jejich prvním vydání najednou proměnily v terč zuřivého hněvu i globální symbol svobody slova.

"Je to proto, abychom ukázali, že stále existujeme, stále žijeme, stále vydáváme Charlieho," vysvětluje Antonio Fischetti, jenž pracuje pro satirický magazín od roku 1997.

V předtuše dobrého prodeje vytiskl magazín 200.000 kusů posledního vydání. Před útokem měl časopis problém ekonomicky přežít, prodával 30.000 výtisků týdně. Prvního čísla po útocích se prodalo osm milionů. Teď jsou týdenní prodeje zpět na zhruba 55.000, uvádí Charlie Hebdo.

V Pákistánu v sobotu protestovaly proti znovuvydání karikatur desítky tisíc lidí. Křičeli přitom: "Smrt Francii."

Ve Francii kritika slyšet moc není. Chems-eddine Hafiz, představený Velké mešity v Paříži, po publikování karikatur napsal, že Charlie Hebdo by měl mít možnost se vyjádřit.

Ředitel Francouzské rady pro muslimskou víru, Abdallah Zekri, vyzval francouzské muslimy, aby nové vydání karikatur ignorovali. "Myslím, že je to PR časopisu Charlie Hebdo kvůli marketingu. Nechávám to na jejich svědomí," řekl zpravodajskému kanálu Franceinfo.

Ačkoliv Charlie Hebdo ani roky po útoku nepřišel o chuť provokovat, zaměstnanci si více uvědomují, jakou cenu to nese.

Časopis přestěhoval redakci na blíže neurčené místo a několik zaměstnanců ji popsalo jako bunkr bez oken. Magazín rovněž zaměstnává soukromou bezpečnostní firmu, aby chránila redakci. Ročně ji stojí milion eur (26 milionů korun). Někteří karikaturisté a spisovatelé pak mají podle svých kolegů také osobní ostrahu, kterou jim poskytují státní bezpečnostní složky - byť mluvčí francouzského ministerstva vnitra říká, že ohledně bezpečnostních opatření kolem redakce Charlie Hebdo nemá informace, které by mohl poskytnout.

Pierrick Juin, karikaturista Charlie Hebdo, jenž začal v magazínu pracovat po útocích, se svěřil, že během reportážních cest raději neříká, kde pracuje. "Nevíte, jak to lidé přijmou," vysvětluje.

Antonio Fischetti, dnes už redakční veterán, byl v den útoku na Charlie Hebdo mimo redakci na pohřbu tety. Největší změna v časopise se podle něj odehrála v náladě v kanceláři. "Když jsem na konci 90. let přišel do Charlieho, panovala tady bezstarostnost. Byla to parta kámošů, co se poflakovali, bavili, smáli. Tahle bezstarostná éra skončila. Přišli jsme o ni navždy."