Ekonomický problém jménem Itálie. Analytik popsal, čeho se bojí trhy

Čas, kterého se nedostává

Pokud jde o cíl, který je primárním účelem - pomoci Itálii vyrovnat se s koronavirovým ekonomickým šokem a změnit cestu italské politiky tak, aby bylo lépe garantováno dlouhodobé členství země v eurozóně -, pak záchranný fond neuspěje, obává se Rahman. Připouští však, že představuje velký krok ve vývoji EU.

Fond umožní výrazně vyšší půjčky na evropské úrovni a jejich podstatnou redistribuci skrze dotace pro země jižní Evropy, které jsou nemocí covid-19 nejhůře zasaženy, vysvětluje analytik. Poukazuje, že Itálie například má formou dotace a dlouhodobých úvěrů obdržet peníze v objemu 8,5 % svého HDP, což je v třiašedesátileté historii evropské integrace bezprecedentní suma.

"A zdá se, že to bude realizováno," pokračuje Rahman. Připomíná, že předseda Evropské rady Charles Michel vede sérii intenzivních bilaterálních jednání s představiteli zemí EU, přičemž bruselští činitelé, kteří se jich účastní, označují jejich atmosféru za "lepší než se čekalo".

Částečně jde o důsledek toho, že Michelovo úsilí je podporováno aktivní diplomacií německé kancléřky Angely Merkelové a francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a francouzští představitelé tvrdí, že jisté pozitivní náznaky přicházejí i z Nizozemska, které bylo dosud hlavním odpůrcem plánu, uvádí analytik. Varuje ovšem, že ti, kteří věří v účinnost fondu, budou téměř jistě zklamáni.

Podle Rahmana nebude možné přesvědčit severoevropské státy, aby odsouhlasily tak rozsáhlé půjčování a dotace bez masivních reforem a kontroly, jejichž podoba v Bruselu teprve vzniká a implementace si vyžádá čas.   

Současné plány tak předpokládají, že Itálie dostane první peníze z fondu až koncem příštího roku a že smysluplnější suma přiteče ještě později, v roce 2023, což je příliš pozdě na to, aby se zamezilo hluboké recesi italské ekonomiky a raketového nárůstu italského veřejného dluhu, konstatuje analytik. Podotýká, že pandemie a politika se mezitím neustále vyvíjejí.

Italský premiér Giuseppe Conte se nebude potýkat pouze s rizikem druhé vlny nákazy, ale také s místními volbami, ústavním referendem a možnou žalobou za postup vlády vůči koronaviru, upozorňuje Rahman. Domnívá se, že pokud bude Conte nucen požádat o aktivizaci Evropského stabilizačního mechanismu, aby pokryl krátkodobý výpadek státních příjmů, následný humbuk sotva posílí italskou vnitropolitickou stabilitu.   

"Hnutí pěti hvězd, hlavní vládní koaliční partner, je v této otázce totálně rozštěpeno," píše analytik. Soudí, že může dokonce z vlády odejít, pokud by parlament měl v dohledné době o Evropském stabilizačním mechanismu hlasovat.

Pomoc musí přijít rychle

Spolu s tím, jak v severní Evropě dochází k rychlejšímu oživení, se pozornost ve střednědobém horizontu přesune od stimulů k nápravě a zesílí tlak na Brusel, aby opět zavedl fiskální pravidla, očekává Rahman. Domnívá se, že na severu bude sílit frustrace, protože v Itálii není velká politická vůle k reformám. Podotýká, že italská vláda sice měla několik dlouhých jednání s hlavními ekonomickými hráči a snažila se dosáhnout konsensu na reformách, ale příliš hmatatelného z nich nevzešlo.

Jako neslibnější se nyní jeví návrh na snížení zdanění práce, například skrze omezení sociálních odvodů, uvádí analytik. Nastiňuje ovšem, že nejpopulárnější italskou stranou zůstává krajně pravicová Liga Mattea Salviniho - ačkoliv tak v poslední době ztrácí voliče, kteří přecházejí k jiné krajně pravicové straně, Bratři Itálie - a spolu s umírněnější stranou Forza Italia by v případě brzkých voleb dokázala vytvořit novou vládu, tudíž hrozí nástup euroskeptického kabinetu.

Tuto možnost vnímají trhy jako klíčové riziko, které má sice aktuální záchranný fond snížit, ale ve své aktuální podobě se mu to nepodaří, vysvětluje Rahman. Zdůrazňuje, že o moc jasnější není výhled Španělska, protože v Madridu vládne menšinová koalice, která závisí na podpoře několika menších stran, tudíž je prakticky nemožné dosáhnout konsensu na reformách a hlavní vládní strana Podemos naopak hodlá rozklížit reformu pracovního trhu schválenou v roce 2012.

"V tomto kontextu by bylo chybné spoléhat na bezvýhradnou podporu od Evropské centrální banky - i kdyby bylo nepravděpodobné, že se v dohledné době oživí inflace," píše analytik. Záchranný fond tak podle něj představuje důležitý krok pro EU a eurozónu, které dává masivnější fiskální podpěry, ale příliš neřeší nerovnoměrné zotavení ani svou hlavní prioritu, tedy změnu trajektorie italské politiky.

Té by mohl dosáhnout pouze velký objem peněz ve druhé polovině letošního roku, míní Rahman. Tvrdí, že to by měla být ambice, se kterou Michel, Merkelová, Macron a předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová přistoupí k nadcházejícímu evropskému summitu.