Jak zachránit Bělorusko? Sankce mohou být podle experta jen začátek

Bělorusko je nezávislé od roku 1991 a je politicky orientováno na Rusko. Od roku 1994 je prezidentem Alexandr Lukašenko a je silně kritizován západem kvůli potlačování opozice. V roce 1997 vznikla Unie Ruska a Běloruska, která by měla tvořit společně organizovaný vojenský, politický i ekonomický prostor. Přechodná obchodní válka mezi lety 2007 až 2008 zapříčinila, že k posílení společného státu nedošlo.

„Bělorusko je ekonomicky a vojensky úzce spjato s Ruskem a pro Putina to znamená velkou sázku. Musí zvážit, jak moc podpoří Lukašenka s pokusem o kontrolovaný přechod moci nebo zda nechat událostem volný průběh,“ napsal Paul Taylor pro server POLITICO.

Paul Taylor se věnuje hlavním událostem evropské integrace a krizím. Také je členem Friends of Europe, bruselské neziskové organizace spadající pod think-tank. Cílem je podporovat otevřenou diskusi ohledně problémů, kterým Evropa a její občané čelí.

Podle jeho slov existuje riziko, že demonstrace v Minsku zvyšuje pravděpodobnost vojenského zásahu Ruska jako v případě Ukrajiny nebo Gruzie. Tímto způsobem Moskva vyvíjí tlak na bývalé členy Sovětského svazu, které podle Taylora jsou někde v „šedé zóně“ mezi Ruskem a Západem.

Jak může Evropa nebo USA pomoci lidem v Bělorusku, aby dosáhli demokracie a Rusko nemělo záminku pro vojenský zásah? „Existuje několik věcí, které mohou a měli by udělat,“ míní Taylor. Navrhuje morálně a politicky podpořit běloruskou společnost nebo uvalení cílených sankcí jednotlivcům, na které se EU připravuje. Neuznat Lukašenkovo znovuzvolení nebo podpořit zapojení Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. „Mohou naléhat na Putina, aby prostřednictvím této instituce usiloval o řešení,“ míní Taylor.

Taylor se domnívá, že Kreml chce zabránit zemím, které jsou v jeho vlivu, aby se připojily k NATO nebo k EU. Spojené státy i Evropská Unie podle jeho slov odmítají tuto představu. Tvrdí, že evropské národy musí mít možnost zvolit si vlastní budoucnost. „Někteří aktivisté ve Washingtonu a ve střední Evropě zašli ještě dále a neúnavně bojovali za to, aby tyto země byly co nejrychleji verbovány do vojenské aliance vedené USA, aby Rusku uškodily. Tento chybný přístup způsobil více škody než užitku, “ píše Taylor.

USA v roce 2008 tlačila na summitu NATO, aby se Ukrajina i Gruzie staly členy. Francie i Německo se chtělo vyhnout provokaci Kremlu a zmařilo přijetí akčního plánu pro tyto dvě země. Podle Taylora toto „zavádějící“ rozhodnutí NATO vytvořilo pozadí násilného vměšování Ruska do Gruzie, když gruzínské síly zaútočily na povstalce podporované Kremlem. „Washington ignoroval prosby o pomoc Gruzii a Moskva nakonec přijala příměří zprostředkované Francií, které konflikt znovu zmrazilo, aniž by jej vyřešilo,“ vysvětluje Taylor.

Domnívá se, že značné množství západoevropských vlád ani nechce, aby se tyto země k NATO nebo EU připojily, i když NATO neustále prohlašuje, že stále přijímá nové členy. Navrhuje uznat tuto realitu a zapomenout na nereálnou „euroatlantickou integraci“. Předpokládá, že by tímto nevznikaly obavy z ruské vojenské integrace.

„Je obtížné představit si formální dohodu v tomto směru. NATO nemůže jen tak odříct, co tvrdilo v roce 2008 a ani Washington a Brusel nechtějí řešit osud šedé zóny za zády dotyčných národů,“ míní Taylor.