Největší problém Evropy? Na brexit a populisty zapomeňte, naznačuje politolog

USA, Rusko a Čína

Spojené státy, Rusko a Čína se snaží ignorovat, rozdělit či usměrnit Evropu v souladu s vlastními cíli, soudí politolog. Dodává, že takový nátlak z Moskvy a Pekingu není překvapivý ani nový, ale změnou je postoj Washingtonu a skutečnost, že americká administrativa prezidenta Donalda Trumpa v minulém roce opakovaně činila a realizovala rozhodnutí, která Evropu ovlivňovala, ale nebrala v potaz její názor.  

V jistém smyslu je ironií, že Trumpova administrativa posiluje důvod pro to, aby EU začala realizovat suverénnější zahraniční politiku, o jakou se někteří evropští politici snaží nejpozději od začátku irácké války v roce 2003, upozorňuje Malley. Podotýká, že budíčky francouzského prezidenta Emmanuela Macrona nemusí příliš fungovat, ale jeho volání po vojensky soběstačnější, diplomaticky autonomnější a ekonomicky nezávislejší EU si zaslouží pozornost.

"Na vojenské frontě série rozhodnutí amerického prezidenta podtrhla evropskou zranitelnost vůči výkyvům americké nálady," pokračuje odborník. Deklaruje, že polovičatý odchod amerických vojáků ze severní Sýrie, zabití íránského generála Kásima Sulejmáního a americký plán na omezení či celkové stažení vojsk ze západní Afriky - regionu, který je branou pro příliv teroristů a migrantů do Evropy - mají velký dopad na bezpečnost starého kontinentu.

Vytvoření autonomnějších evropských vojenských jednotek vyžaduje překonat značné politické, ekonomické i logistické překážky, přiznává Malley. Dodává, že Evropa musí také lépe vyvážit vojenské operace politikou, například podporou snah o utlumení rozporů mezi jednotlivými skupinami, které živí násilí, což znamená i dialog s jistými vůdci militantů.

Větší možnost Evropy nasadit vojenské síly by přesto rozšířila její schopnost chránit své zájmy, věří politolog. Poukazuje, že Evropa má také mnoho rezerv na diplomatické frontě a s ohledem na americké nedostatky a chyby musí vystupovat sama za sebe. Jako příklad uvádí Malley izraelsko-palestinský konflikt, ve kterém Spojené státy učinily několik radikálních obratů - ať již šlo o uznání Jeruzaléma izraelskou metropolí a anexe Golanských výšin či prohlášení, že výstavba osad na palestinských územích neporušuje mezinárodní právo - a chystají se představit ještě dalekosáhlejší, dlouho očekávaný a obávaný mírový plán.  

"Znovu, vytvoření jednotné evropské pozice nebude malou výzvou vzhledem k rozdílům mezi evropskými metropolemi," přiznává ředitel. Deklaruje, že vyvažující evropský hlas, který by trval na tom, že bez ohledu na konkrétní výsledky musí být Palestincům na okupovaných územích garantována rovná občanská práva, by byl vítaný s ohledem na zájem Evropy na stabilitě Blízkého východu.

Za bezpečnější svět

Malley zmiňuje také důsledky evropské finanční bezbrannosti, které jsou nejlépe viditelné v případě Íránu. Americké odstoupení od dohody o tamním jaderném programu a vytvoření maximálního nátlaku na Teherán má na Evropu kumulativní dopady, upozorňuje expert. Řadí mezi ně postupný rozchod Íránu se závazky vyplývajícími z uvedené dohody, nárůst útoků v Perském zálivu či oslabení boje s Islámským státem.  

Evropa se sice v reakci na americký postup snažila Íránu částečně hospodářsky ulevit a přesvědčit jej, aby se dohody držel a vystupoval umírněně, ale toto úsilí zlikvidovala hrozba amerických sankcí, připomíná politolog. Konstatuje, že americká dominance na globálních trzích poskytuje Washingtonu i značnou kontrolu nad evropskou zahraniční politikou, a tak před Evropou stojí výzva nalézt cestu obcházející aktuální finanční systém a nastolit jiný, imunní vůči dlouhé ruce USA.  

"Evropa čelí mnoha nevyhnutelným dilematům," pokračuje odborník. Vysvětluje, že možností je držet se Spojených států navzdory značným rozporům a vypadat impotentně, nebo se jim postavit a čelit odvetě, případně rozdělit sázky a posílit vazby na soupeřící velmoci, a tím se učinit méně zranitelnější v rámci tohoto boje.

Ať se Evropa rozhodne pro cokoliv, neměla by krátkozrace měnit hlavní aspekt své moderní politiky, tedy pocit odpovědnosti pokud jde o řešení nejnebezpečnějších situací ve světě a spoléhání na státnictví a zdroje, které mohou znamenat rozdíl, tvrdí ředitel International Crisis Group. Podotýká, že tato organizace brzy zveřejní seznam desítky konfliktů, které by evropské země mohly pomoci urovnat.

Pokud se Evropa pustí do řešení konfliktů - ať už těch geopoliticky významných, jako jsou Írán či Ukrajina, nebo mezinárodně upozaděných, jaké přestavují africká velká jezera, Burkina Faso nebo Bolívie -, snaha o posílení vlastní vojenské soběstačnosti a diplomatické a finanční role ještě nemusí plně vyřešit krizi evropské identity, přiznává politolog. Dodává, že by ale nakonec mohla učinit svět bezpečnějším místem.