Dostane Francie nové vedení? Macron přišel s netradičním plánem

Elysejský palác tyto "fámy" podle informací serveru POLITICO zatím s posměchem vyvrací. K tomuto kroku se ale nicméně odhodlal až poté, co došlo k jejich masovému šíření. Tak jako tak ale není pochyb, že Macron zamýšlí alespoň výměnu dosavadního francouzského premiéra. Jeho funkci by pak zastával on sám, byť ne oficiálně, nýbrž přes prostředníka s lepšími předpoklady. 

Současný francouzský prezident si je totiž vědom, že pokud chce mít alespoň nějakou naději na znovuzvolení ve volbách, které se uskuteční za dva roky, musí začít konat. Francouzům se v poslední době nedaří mít prezidenta, který by dokázal obhájit mandát dvakrát za sebou. Naposledy tomu tak bylo v případě Jacquese Chiraca v roce 2002, a to jenom díky tomu, že proti němu stál kandidát krajní pravice Jean-Marie Le Pen. 

Z tohoto důvodu nelze vyloučit, že tomu jinak nebude ani v prezidentských volbách 2022, kdy se Macron už nebude moct spoléhat jenom na hlasy těch, kteří jej podpoří jenom proto, aby v čele země nestála radikálnější protikandidátka Marine Le Penová. Prezident je momentálně ve velmi nevýhodné situaci, neboť v dohledné době nebude moct těžit z prvotních úspěchů své vlády, kdy se mu v nezaměstnaností decimované zemi podařilo vytvořit například 800 tisíc pracovních míst. 

Nastupující recese v důsledku koronakrize to totiž pravděpodobně brzy zastíní. Francouzský ministr financí Bruno Le Maire očekává pokles HDP až o 11 %. Macron, který v předchozí vládě Francoise Hollanda, tuto funkci sám zastával ví, že je situace vážná a že veškerou vinu za ní ponese jedině on sám. Z tohoto důvodu chce také mít větší dohled nad vládou a její prací. 

Z jeho státnických projevů jsou jasně znatelné výzvy ke znovunastartování Francie, k její socialističtější a ekologičtější verzi, ale zároveň i apel k tvrdé práci. V posledních dvou letech svého mandátu chce být Macron víc vidět a ukázat, že dělá vše, co je v jeho silách. To se ale může velice neblaze podepsat na jeho vztazích s premiérem Philippem, u něhož nelze očekávat přílišnou ochotu jít do ústraní. 

Zdá se být jasné, že pokud chce Macron udělat to, co například jeho předchůdce ve funkci Nicolas Sarkozy (mimo jiné také vládnoucí za ekonomické krize), tedy získat větší kontrolu nad vládou, bude muset premiéra vyměnit, a nahradit někým s větším temperamentem a lepšími manažerskými schopnostmi, který bude zároveň také vůči němu loajální. Podle odhadů se prezidentova strana En Marche! v druhém kole komunálních voleb bude potýkat s debaklem, přičemž u Philippa kandidujícího v Le Havre v Normandii se očekává vítězství. 

To by pro Macrona mohlo být jakýmsi štěstím v neštěstí, jelikož by se pak premiér víc zaměřil na komunální politiku a veškerou práci ponechal prezidentovi. V případě takového scénáře by se tedy dalo očekávat, že Francie bude mít nového premiéra v řádu týdnů, tedy už příští víkend. Pokud by ale takový scénář nastal, mohl by mít Macron vyhráno.  

Na první pohled by se bývalo mohlo zdát, že francouzský prezident jedná unáhleně, jelikož premiér Éduoard Philippe se mezi lidmi těší popularitě. Pravda je ale jiná. Právě, že premiérova popularita je spíše kamenem úrazu. Přestože je Francie obecně vzato řazená mezi země nejvíce zasažené koronavirem, dá se říci, že si v boji s ním vedla poměrně dobře. I přesto jsou ale voliči a média přesvědčení, že tomu tak nebylo.

Z počátečních neúspěchů viní přirozeně vládu, ale ani ne tak jí, jako spíš Macrona. Přitom ten, kdo se bránil včasnému přijetí přísných karanténních opatření proti šíření nového typu koronaviru, byl právě veřejností adorovaný premiér Philippe, který si navzdory epidemii prosadil konání prvního kola komunálních voleb. Dalo by se tedy říci, že tím, kdo zavinil zdravotní krizi ve Francii, byl právě on, nikoliv současný obyvatel Elysejského paláce.