Vláda SR chce odvolat podpis pod istanbulskou úmluvou, Čaputová se zdráhá

Proti úmluvě dlouhodobě vystupuje například vládní Slovenská národní strana (SNS), která dříve ve sněmovně prosadila dvě odmítává usnesení vůči dokumentu. Předseda SNS a parlamentu Danko pak opakovaně nařkl Čaputovou z toho, že podle něj nehodlá naplnit usnesení sněmovny a oznámit postoj Slovenska Radě Evropy i EU.

Prezidentská kancelář i někteří ústavní právníci ale v reakci upozornili, že zmíněná usnesení jsou spíše politickými deklaracemi a že parlament o samotné úmluvě nehlasoval. Úmluva má charakter prezidentské smlouvy, podle slovenské ústavy tak ratifikační proces završuje hlava státu.

Premiér Pellegrini novinářům řekl, že Slovensko svůj podpis k úmluvě připojilo již v roce 2011 a že od té doby ratifikační proces v zemi ani nezačal. "Navrhuji, aby vláda na jednom z následujících jednání rozhodla o tom, že chce tento podpis pod istanbulskou úmluvou stáhnout. K tomu, aby to mohla udělat, požádáme prezidentku, aby udělila vládě zmocnění. Po získání tohoto zmocnění příslušný člen vlády tento náš podpis odvolá," řekl předseda vlády.

Čaputová, která se před zvolením hlavou státu netajila svými liberálními názory, řekla, že bude respektovat rozhodnutí sněmovny, pokud poslanci rozhodnou o samotné úmluvě. "Pokud jsou zde neustále pochybnosti o tom, zda istanbulská úmluva patří do našeho právního a hodnotového prostředí, navrhla jsem předsedovi vlády, aby se vláda obrátila na ústavní soud," řekla prezidentka novinářům.

Účastníky plánovaného úterního shromáždění proti úmluvě v centru Bratislavy Čaputová již předem vybídla, aby svůj názor názor vyjádřili pokojně a nekonfrontačně.

Předseda parlamentu Danko po schůzce vrcholných politiků země znovu kritizoval Čaputovou za její přístup k otázce ratifikace úmluvy. "Národní rada jasně řekla, že Slovenská republika nechce být vázána tímto dokumentem," tvrdil Danko před novináři. Tvrdil, že podle něj Čaputová čeká na to, zda z voleb 29. února vzejde liberální vláda.

Úmluva vznikla v roce 2011 a odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Státy se v ní zavazují k uzákonění kroků proti násilným výpadům a k prevenci, ale také k vyčlenění peněz na pomoc obětem i na práci s pachateli. Podle slovenských kritiků se text úmluvy nezabývá pouze předcházením násilí na ženách, ale je v rozporu s definicí manželství jako svazku muže a ženy ve slovenské ústavě.