Lotyšsko se jako první unijní země stahuje z Istanbulské úmluvy

Lotyšský parlament ve čtvrtek většinově podpořil návrh na vystoupení z Istanbulské úmluvy, tedy mezinárodní dohody Rady Evropy zaměřené na prevenci a potírání násilí na ženách. Pro vystoupení hlasovalo 56 poslanců, 32 bylo proti a dva se zdrželi. Proti rozhodnutí demonstrovalo v Rize podle agentury BNS zhruba pět tisíc lidí. Informoval o tom server DW.

Rozhodnutí padlo po dlouhé, třináctihodinové debatě. Pokud prezident Edgars Rinkēvičs zákon podepíše, Lotyšsko se stane prvním členským státem EU, který úmluvu opustí, přestože ji ratifikovalo teprve loni. Prezident s krokem nesouhlasí, ale nevyloučil, že bude respektovat vůli parlamentu.

Kritici, zejména z řad ultrakonzervativních hnutí, tvrdí, že úmluva prosazuje „genderovou ideologii“ a ohrožuje tradiční hodnoty. Naopak premiérka Evika Siliņa označila snahy o odstoupení za „kruté“ vůči ženám, které se odvážily vyhledat pomoc.

Rozkol mezi částí vládní koalice a opozicí naznačuje hlubší politické napětí před volbami v roce 2026. Mezinárodní organizace Equality Now upozorňuje, že tento krok by mohl oslabit ochranu práv žen nejen v Lotyšsku, ale i v dalších evropských a středoasijských zemích.

Istanbulská úmluva je lidskoprávní smlouva Rady Evropy otevřená k podpisu v roce 2011 v Istanbulu a účinná od 1. srpna 2014. Zavádí komplexní rámec proti násilí na ženách a domácímu násilí. Státům ukládá povinnost předcházet násilí, chránit oběti, stíhat pachatele a udržovat koordinovanou politiku opřenou o data. 

Vyžaduje trestnost celé škály činů – od psychického týrání a stalkingu přes znásilnění definované absencí souhlasu až po nucené sňatky, ženskou obřízku či nucenou sterilizaci – a zároveň přikazuje dostupnost služeb, jako jsou krizové linky, specializované poradny a azylové domy. Pracuje i s pojmem „gender“ jako společensky utvářenou rolí, což je pasáž, která generuje největší politické spory. Dodržování úmluvy kontroluje nezávislé těleso GREVIO.

V evropském kontextu je úmluva hlavním standardem. Většina států Rady Evropy ji ratifikovala a Evropská unie k ní formálně přistoupila v roce 2023, takže její části se propsaly i do práva EU. Přesto existují významné odchylky. Bulharský ústavní soud ji označil za protiústavní kvůli výkladu genderu; Turecko od úmluvy v roce 2021 odstoupilo; Polsko po letech politických útoků na text po změně vlády v roce 2024 odchod stáhlo. 

V Česku je situace příznačná. Země úmluvu v roce 2016 podepsala, ale dosud ji neratifikovala; Senát ji v lednu 2024 zamítl. Pro ratifikaci dlouhodobě lobbuje ženský a lidskoprávní sektor s argumentem, že úmluva sjednocuje standardy ochrany a vnáší dohled. Odpůrci z konzervativního a částí křesťanského spektra varují před „genderovou ideologií“, politizují definici genderu a tvrdí, že vše lze řešit čistě národní legislativou. Faktem je, že české právo už řadu požadavků plní, ale síť služeb, prevence a koordinace zůstává nerovnoměrná a kontrolní mechanismus mezinárodní úrovně chybí.