Evropa si po jednání s Trumpem oddechla, vyhráno ale nemá. Lídři se obávají zítřka

Poslední Trumpovy řeči o výměně území vyvolaly v Evropě zděšení. Lídři se obávali, že USA s Ruskem uzavřou mírovou dohodu, která rozkouskuje Ukrajinu, a to bez jejich vědomí.

Nedávný diplomatický kolotoč ale tyto obavy, alespoň prozatím, rozptýlil. Po středečním telefonátu byli Evropané přesvědčeni, že Trump chápe, že jakékoli diskuzi o území musí předcházet příměří a že Ukrajina musí mít u jednacího stolu své místo.

Někteří Evropané dokonce zaznamenali náznaky, že by se Američané, navzdory svým předchozím postojům, mohli přiklonit k poskytnutí poválečných bezpečnostních záruk Ukrajině.

Německý kancléř Friedrich Merz v prohlášení po hovoru s Trumpem řekl, že Trump zná evropské postoje a „do značné míry je sdílí“. Podobně optimisticky se vyjádřil i francouzský prezident Emmanuel Macron a předseda Evropské rady António Costa.

Lotyšská premiérka Evika Siliņa, jejíž země sousedí s Ruskem, sdílela podobně optimistický tón. „Všichni máme na konečnou mírovou dohodu stejný názor,“ řekla pro Politico. Dodala, že věří, že Trump, jako „vynikající a jedinečný vyjednavač“, usiluje o co nejlepší výsledek rozhovorů.

Jeden z účastníků středečního setkání ale upozornil, že i když byla „celková atmosféra pozitivní“, Trump „jako vždy hodně mluvil o tom, co by udělal, ale takovým způsobem, že nikdo nedokázal říct, co přesně udělá“.

Trumpovy názory na Rusko a Putina, kterého kdysi označil za „génia“, se zdají být přísnější. S vidinou Nobelovy ceny za mír slibuje „vážné důsledky“, pokud Putin nebude na Aljašce jednat vážně o ukončení války. To by pravděpodobně znamenalo zpřísnění sankcí proti zemím obchodujícím s Ruskem.

Evropané si však pamatují, že to není tak dávno, co Trump veřejně ponížil ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, tlačil na Ukrajinu, aby zaplatila náklady na válku, a přemýšlel o velkých ekonomických dohodách s Putinem. Jsou proto ostražití a obávají se, že Putin s Trumpem přesunou konverzaci na lukrativní smlouvy o energiích a vzácných kovech, a odvedou pozornost od témat jako reparace a únosy dětí.

Dokonce i viceprezident J. D. Vance, známý jako velký kritik Ukrajiny, změnil své názory. Podle evropského úředníka „byli lidé docela ohromeni Vancem, který hledá řešení a zároveň dává jasně najevo, že Putin je ten špatný“.

Vance strávil sobotu v rezidenci britského ministra zahraničí Davida Lammyho, kde se setkal s Rustemem Umerovem, tajemníkem ukrajinské Rady pro národní bezpečnost a obranu, a s Andrijem Jermakem, vedoucím Zelenského kanceláře.

Změnil Vance kvůli tomu názory? Pokud ano, tak jen částečně. V neděli ve vysílání televize Fox News řekl: „S financováním ukrajinské války jsme skončili. Američané jsou, myslím, unaveni z posílání peněz do tohoto konfliktu. Pokud se ale Evropané chtějí postavit a nakoupit zbraně od amerických výrobců, tak s tím jsme v pohodě, ale my už to financovat nebudeme.“

To příliš nezní jako by USA měly zájem poskytnout poválečné bezpečnostní záruky. Vance však ve středu na letecké základně v Británii poznamenal, že Trump „řekl velmi jednoduše, že si jako administrativa dáme za úkol znovu přinést mír do Evropy“.

Jan Techau z think-tanku Eurasia Group upozornil, že Trump šel na setkání s Evropany s jinými cíli. Pro Trumpa je klíčové, aby ze summitu na Aljašce nevyšel jako „poražený“. Tato implikace, že by ho Putin mohl přelstít, ho rozzuří. Podle Techaua byli Trump a jeho administrativa motivováni k jednání s Evropany, aby pochopili Putinovu taktiku a nezdáli se, že s nimi „hraje“ na Aljašce.

Jsou zde také silné obavy, že Putin ve skutečnosti nemá žádný upřímný zájem na uzavření dohody. Jeho hlavním cílem je stále zničení demokratického, nezávislého ukrajinského státu.

Jeden z představitelů EU řekl, že od pátku „nejsou žádná velká očekávání“. Techau dodal, že Putin by mohl využít setkání k tomu, aby navrhl „bezvýznamné“ gesto, například pozastavení bombardování v konkrétní ukrajinské oblasti, aby Trumpa přesvědčil, že chce mír.

Evropané se obávají, že by Trump mohl uzavřít s Putinem dohodu, která by nesplnila jejich požadavky. Například by vyzval Ukrajinu, aby se vzdala dalšího území, nebo požadoval, aby země EU zrušily sankce vůči Rusku, což by byl předstupeň dohody.

Kyjev a jeho evropští spojenci by mohli takovou dohodu odmítnout. Pokud by tak ale učinili, Trump by mohl zdvihnout ruce, prohlásit, že udělal, co mohl, a obvinit Evropany, že stojí v cestě míru. To by se Trumpovi hodilo. Mohl by říct, že skuteční nepřátelé míru jsou jinde: jsou to Ukrajinci a Evropané.

Trump se ještě neztotožnil se všemi evropskými požadavky na konečnou mírovou dohodu. A co je možná nejvíce alarmující, stále se drží narativů o válce na Ukrajině, které jsou sympatické Rusku. Před hovorem s evropskými lídry citoval maďarského premiéra Viktora Orbána – nejhlasitějšího evropského odpůrce Ukrajiny. Maďarský lídr údajně řekl, že vyhrávání válek je to, co Rusku jde nejlépe. Trump toto označil za „velmi zajímavý postřeh“.