Evropa už nemá čas. Vlastními silami se na ruský útok připravit nestihne, varuje šéf německého letectva

Tento přístup je v přímém rozporu s aktuální snahou Evropské unie, která se pokouší nasměrovat co nejvíce obranných výdajů k domácím evropským výrobcům. Brusel se snaží pomocí nových finančních nástrojů motivovat členské státy ke společným nákupům a posílení unijní průmyslové základny. Nová pravidla pro projekty financované z fondů EU navíc omezují účast zemí mimo evropský blok, včetně USA, na maximálně 35 procent celkové hodnoty zakázky. Toto opatření však v uplynulých měsících vyvolalo značné napětí ve vztazích s americkými představiteli.

Podle Neumanna sice evropský obranný průmysl disponuje silným zázemím a vysokým potenciálem, nedokáže však držet krok s tempem, jakým vyvíjejí nejmodernější vojenské technologie Spojené státy. Hlavním úkolem pro nejbližší období je proto překlenout okamžité nedostatky v obranyschopnosti nákupem amerického vybavení, aniž by se zároveň musely zcela opustit ambiciózní evropské projekty. Ty mají sice velký význam pro budoucnost, ale reálné výsledky přinesou až za mnoho let.

Nejvýraznějším příkladem této pragmatické nákupní strategie je pořízení amerických neviditelných stíhaček F-35 Lightning II od společnosti Lockheed Martin. Berlín již v prosinci 2022 schválil nákup 35 těchto moderních letounů v celkové hodnotě 8,3 miliardy eur. Tyto stroje mají v německém letectvu nahradit dosluhující letouny Tornado, které jsou určeny k plnění úkolů v rámci dohod NATO o sdílení jaderných zbraní.

První stíhací letoun F-35 určený pro Německo by měl z americké výrobní linky sjet letos v září, načež němečtí piloti zahájí více než roční výcvik přímo ve Spojených státech. Na domovskou základnu Büchel v západním Německu by pak měly první stroje dorazit do konce roku 2027. Uvnitř německé armády se již nyní objevují úvahy o možném navýšení této objednávky o dalších patnáct letadel, což by celkovou plánovanou flotilu zvýšilo z 35 na 50 kusů. Ministerstvo obrany však v této věci zatím nerozhodlo.

Debata o nákupu dalších amerických letounů páté generace získala na naléhavosti poté, co Německo a Francie letos v červnu opustily plány na společný vývoj stíhačky šesté generace, která měla tvořit jádro projektu FCAS. Rozhodnutí ukončit vývoj společného pilotovaného bojového letounu přišlo po vleklých sporech o průmyslové vedení a rozdělení práce mezi společnostmi Airbus a Dassault Aviation. Ačkoli širší koncept FCAS podle Neumanna zcela nezanikl, cesta ke společnému evropskému stroji se výrazně zkomplikovala.

Německá vláda sice stále plánuje nákup další série letounů Eurofighter, jejichž dodávky jsou rozvrženy mezi roky 2031 a 2034, velitel letectva je však přesvědčen, že po tomto datu by již Německo nemělo pořizovat žádné stroje čtvrté generace. Jakýkoliv nákup po roce 2035 musí podle něj splňovat standardy páté či ještě pokročilejší generace bojových letounů. Protože evropský průmysl do té doby pravděpodobně vlastní letoun této kategorie nevyvine, bude muset Německo dočasně hledat jiná řešení k zajištění své bezpečnosti.