Slovenští voliči po 20 letech od pádu totality nemají o politiku zájem

Rekordní 95procentní volební účast ve dnech 8. a 9. června 1990 se už nikdy nezopakovala. Naopak zájem o volby postupně klesal. Letos dokonce odborníci očekávají jen 50 až 55 procent.

Rekord starý 20 let přisuzují odborníci nadšení z revoluce. „Bylo to období historické změny, takže ta účast byla pochopitelná,“ cituje deník Pravda analytika Jána Beránka.

Podle socioložky Zory Bútorové z Institutu pro veřejné otázky (IVO) byly tehdejší volby vlastně referendem o tom, zda se společnost rozloučí se socialismem. „To se odrazilo na té obrovské volební účasti, neboť se občané chtěli tohoto referenda zúčastnit.“

Slováci tehdy podle jejího názoru věřili, že se přiblíží životní úrovni na Západě a netušili, co na ně vlastně čeká. Když revoluční mámení zmizelo, zůstal jim pocit zklamání.

„Mohl za to vývoj po roce 1993, nárůst korupce, kriminality. Tyto problémy se nevyřešily. Společnost se polarizovala, dokonce i rodiny,“ hodnotí dosavadní vývoj Beránek.

Svou roli sehrála i zkušenost s politiky. Zatímco na počátku 90. let pro voliče byli spíše neznámí, postupně jim přestali důvěřovat. Týká se to hlavně osobností, které se v politice drží již dlouhou dobu. „Když lidé nevidí nové tváře, nechce se jim volit,“ dodává odborník.

Bútorová tvrdí, že se voličů zmocňuje pocit bezmocnosti. Socioložka z toho viní politiky, kteří podle jejího názoru nevytvořili v lidech pocit, že jsou součástí rozhodování. „Pro politiky je to zajímavé, jen když se blíží volby,“ konstatuje.

Přitom v prvních volbách po 40 letech komunistické vlády se o hlasy voličů ucházelo 21 stran. Dodnes z nich přežily jen Křesťanskodemokratické hnutí a Slovenská národní strana. Ostatní se buď rozpadly, nebo se přeskupily.

Podobně je to i s politiky. Většina těch, kteří ve volbách v roce 1990 kandidovali, už v politice není. Výjimkou je například stále aktivní Vladimír Mečiar, Ján Slota či László Nagy.