Plány NATO na zastavení agrese rozzuřily Rusko. A Kreml reaguje

"Nepochybuji, že přiblížení vojenské infrastruktury členských zemí NATO k hranicím naší země, a to i cestou rozšíření paktu, si uchová své místo jako jedna z vnějších vojenských hrozeb pro Ruskou federaci," řekl Popov.

Zjevná je podle něj i snaha USA a dalších členských zemí aliance zvyšovat "strategický útočný potenciál", a to zejména vytvořením globálního systému protiraketové obrany, přijetím nových koncepcí užití vojsk a vývojem zásadně nových zbraní, včetně hyperzvukových raket, schopných dosahovat mnohanásobků rychlosti zvuku.

Nové vojenské hrozby se podle představitele Kremlu projevily v událostech "arabského jara", při konfliktu v Sýrii a také na Ukrajině. Tu Popov označil za "další etapu politiky 'barevných revolucí'".

Psali jsme: NATO končí s naivitou, Putina má zastavit tato hrozba  

Termín "barevné revoluce" používají ruští představitelé pro označení aktivit prodemokratických hnutí v Gruzii, Kyrgyzstánu nebo na Ukrajině, kde série demonstrací letos v únoru vedly k pádu prorusky zaměřeného prezidenta Viktora Janukovyče a k nástupu prozápadně orientované vlády.

NATO by mělo na summitu ve Walesu tento týden rozhodnout o zřízení několikatisícové vojenské síly, která bude schopna rychle reagovat na ohrožení členské země NATO.

Summit proběhne ve složité době. Bezpečnostních rizik je celá řada a řešení nejsou jednoduchá. Agenda bude rozdělena do čtyř okruhů, z nichž hned ten první se bude věnovat budoucnosti NATO, kolektivní obraně a stavu aliančních schopností. Na řadu přijde také transatlantická vazba, Afghánistán a v neposlední řadě ukrajinská krize.

"Ruská agrese vůči Ukrajině zásadně změnila bezpečnostní prostředí v Evropě. Jiné jsou tedy i předpoklady, na jejichž základě se Aliance dosud připravovala k plnění svých úkolů. V poslední dekádě se koncentrovala především na stabilizační mise a boj proti terorismu. Nyní je zpět i hrozba konvenční konfrontace, navíc v nové podobě hybridního konfliktu. Summit ve Walesu musí prokázat, že Aliance je schopna svůj základní závazek kolektivní obrany naplnit a ochránit své členy před případným napadením, primárně prostřednictvím efektivního odstrašení. Musíme být schopni ukázat asertivní politice Kremlu jasné meze. Nejen kvůli tomu podporujeme posilování vojenské přítomnosti NATO ve východních členských státech. Ta nemusí nutně znamenat stálou přítomnost aliančních sil, ale především rozvoj infrastruktury pro jejich případné přijetí. Důležité je i zvýšení schopnosti rychlé reakce i počtu aliančních cvičení," napsal ministr obrany Martin Stropnický v deníku Právo.

"Od počátku jsem si byl vědom, že mojí prvořadou povinností jakožto ministra obrany je přesvědčit vládu o nutnosti postupného nárůstu obranného rozpočtu. Výsledkem je rozhodnutí exekutivy rozpočet graduálně zvyšovat, a to až na úroveň 1,4 % HDP do roku 2020. Na základě tohoto cíle, sdíleného všemi stranami vládní koalice, bude ČR na summitu podporovat přijetí společného závazku o navyšování obranných výdajů. V naší realitě to ale znamená úkol navíc: nakládat s prostředky s maximální efektivností a transparentností a udělat vše pro to, aby z ministerstva obrany byla sejmuta nálepka nehospodárnosti a pochybného financování získaná v minulosti mnohými kauzami," dodal Stropnický.

Současnou ruskou vojenskou doktrínu podepsal bývalý ruský prezident Dmitrij Medveděv 5. února 2010. Dokument nahradil vojenskou doktrínu z roku 2000.

Za jedny z hlavních hrozeb bezpečnosti Ruska označuje doktrína rozšiřování Severoatlantické aliance (NATO) k hranicím Ruska a budování strategické protiraketové obrany (Rusko odmítalo dřívější americké plány vybudovat v Česku a v Polsku protiraketový štít, kterých se ale americký prezident Barack Obama nakonec zřekl - poznámka ČTK).

Za další vnější hrozby pro Rusko doktrína například uvádí:* použití vojenské síly a rozšiřování vojenských kontingentů cizích států (skupin států) na územích států, které mají společnou hranici s Ruskou federací a jejími spojenci;* územní nároky vůči Ruské federaci a jejím spojencům;* zasahování do jejich vnitřních záležitostí;* rozmisťování zbraní hromadného ničení;* zvýšení počtu států disponujících jadernými zbraněmi;* porušování mezinárodních dohod v oblasti zbrojení;* rozšiřování mezinárodního terorismu.

Dokument také počítá s možností udeřit jadernými zbraněmi jako první: "Ruská federace si vyhrazuje právo použít jaderné zbraně jako odvetu za použití jaderných nebo jiných druhů zbraní hromadného ničení proti ní a (nebo) jejím spojencům, jakož i v případě agrese proti Ruské federaci s použitím konvenčních zbraní, jestliže je ohrožena samotná existence státu. O použití jaderných zbraní rozhoduje prezident Ruské federace."

Dokument vyzývá k posílení systému kolektivní bezpečnosti v rámci Organizace dohody o kolektivní bezpečnosti (ODKB), která zahrnuje Rusko, Arménii, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán a Tádžikistán a která vznikla jako pokus o obdobu NATO v postsovětském prostoru. "Ruská federace považuje ozbrojený útok na členský stát ODKB za agresi proti všem členským státům ODKB a podnikne v takovém případě opatření v souladu se Smlouvou o kolektivní bezpečnosti," uvádí se v dokumentu.