Putin jako Brežněv? Historik srovnává ruské vůdce a varuje

Období stagnace, nebo klidu?

"Brežněv zastával post generálního tajemníka v letech 1964-1982 (ve skutečnost v letech 1964-1966 vykonával funkci prvního tajemníka. Pozn. redaktora) a byl oblíbený jak u vládnoucí elity tak u sovětského lidu. Průzkum Centra Levada z roku 2013 odhalil, že 56% Rusů má k Brežněvovi pozitivní vztah, což z něj činí nejpopulárnějšího ruského vůdce 20. století. Období, které nyní politologové nazývají érou stagnace, bylo a stále zůstává v mysli lidí jako jedno z nejvíce prosperujících," uvádí historik.

"Zdá se mi, že pojem stagnace zde není příliš přesný. Je pravda, že země během té doby nezažila žádný velký skok vpřed, že tato pauza se ukázala být extrémně nevýhodnou a že Sovětský svaz za ni později zaplatil, ale naneštěstí tento time-out byl zároveň nevyhnutelný. Brežněv umožnil Sovětskému svazu nadechnout se před nástupem nových obtíží a výzev," píše Romanov.

"Tento fenomén se v ruské historii opakuje. Po přečkání těžkých časů a nástupu Romanovců se ruský lid s radostí ohlédl za klidnou vládou imbecilního cara Fjodora Ivanoviče a po náročných reformách Petra Velikého cítil nostalgii po ruské regentce Sofii Alexejevně," dodává expert.

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

"Brežněvova doba byla také jedinou oázou klidu mezi Leninem, Stalinem a Chruščovem - tedy mezi revolucí, terorem a Chruščovovými chaotickými reformami na straně jedné a perestrojkou Michaila Gorbačova, po níž následovaly potíže 90. let na straně druhé. Ačkoliv někteří liberálové to mohou považovat za nechutné, zůstává skutečností, že lidé Brežněvovi odpustili válku v Afghánistánu, sovětské tanky v ulicích Prahy, jeho infantilní a idiotskou posedlost metály na klopy a nezřetelné projevy na stranických fórech," deklaruje historik.

"Naopak mají v paměti jiné věci - letní olympiádu v roce 1980 s okouzlujícím maskotem medvědem Míšou a jak se Brežněv vášnivě líbal s východoněmeckým vůdce Erichem Honeckerem. O Brežněvovi kolovaly vtipy, ale nebyly zlomyslné. Každý věděl, že miluje lov, ženy a pití - slabosti, pro něž má běžný Rus pochopení. A konečně, v průběhu tohoto období zřejmé stagnace se hluboko dole začaly probouzet hybné síly společnosti, které později umožnily velké změny. V Brežněvově éře tyto hybné síly představovaly disidentské hnutí a rozstoupí opozice v rámci komunistické strany, která později za Gorbačova přerostla v reformní politiku perestrojky," konstatuje komentář.

Ruský lid opět dřímá

"Dnešní doba je tak nějak podobná Brežněvovu období. Ruský lid znovu podřimuje, někde hluboko ve společnosti se zažehává blesk budoucích změn a populární vůdce, který je ve svém úřadu dlouho, šikovně vybudoval vztah mezi ním a jeho národem. Pokud lidé odpustili Brežněvovi válku v Afghánistánu, tak dnešní Rusko odpustí Putinovi západní sankce kvůli konfliktu na Ukrajině," míní Romanov.

"Pochopitelně, mezi těmito dvěma obdobími existuje mnoho rozdílů. Brežněv například nebyl workoholik. Jako zkušený stranický aparátčík si pouze ponechával osobní kontrolu nad rozhodnutími svých podřízených. Vše ostatní považoval za druhořadé, ačkoliv takto nálepkoval také mnoho důležitých věcí. Andrej Gromyko, kterého Brežněv upřímně respektoval a věřil mu, měl na starosti zahraniční politiku. Brežněv sám, jako bývalý americký prezident George W. Bush, měl jen malé znalosti geografie a bez psaných pokynů vše popletl - jména zemí, jejich hlavních měst a obzvláště zahraničních státníků. (Sovětský premiér) Alexej Kosygin se velmi profesionálně vypořádával s vládními a ekonomickými záležitostmi. Zkušený ministr obrany Ustinov se staral o národní bezpečnost, atd.," píše historik.

"Putin je však zcela jiný. I během těch čtyř let, kdy formálně zastával post premiéra pod prezidentem Dmitrijem Medveděvem, nikdy nepopustil sevření pák moci. Centralizoval moc v bezprecedentní míře. Víme, co způsobilo konec Brežněvovy éřy, ale můžeme pouze hádat, co způsobí konec Putinova období. Tyto éry jsou ale stejné, co se týká opozice, která klepe na rameno spící populace a opět má jen mizivé tušení, co s těmi lidmi učiní, až se konečně probudí," varuje Rus.

"To je důvodem, pro není absolutně žádná záruka, že budoucí perestrojka bude celkově úspěšná. Jak správně vypíchl spisovatel Kurt Vonnegut - Vezmeme-li v potaz zkušenost z minulých století, může snad uvažující člověk skutečně doufat, že lidstvo čeká jasná budoucnost? Sám sdílím jeho nedostatek historického optimismu," končí komentář Romanov.

EuroZprávy.cz se snaží svým čtenářům nabídnout pohled na události jak ze západní, tak z ruské perspektivy. Našim cílem je nestranné zpravodajství, proto hledáme názory na obou stranách. Děkujeme za pochopení.