Rusko obsadí východní Ukrajinu za dva týdny, varuje analýza

Stratfor ve svých scénářích posuzoval možné dopady ukrajinského konfliktu, pokud by se do něj rozhodly zasáhnout ruské vojenské jednotky. Na paškál si vzal malé operace i totální invazi na východní Ukrajině až k Dněpru. Vše bylo podrobeno pečlivému zkoumání a byl vzat v potaz i pravděpodobný čas a síly potřebné k provádění těchto operací, stejně tak i celkové náklady a úsilí a také schopnosti ruské armády na realizaci každé operace.

Scénář pozemního mostu

Při posuzování možných scénářů se Stratfor zabýval zejména invazí na Ukrajinu za účelem propojení Ruské federace s Krymem a se separatistickými pozicemi na východní Ukrajině. Při prvním možném scénáři se předpokládá, že zabrané území by mělo být dost široké, aby byli Rusové schopni zajistit základní zásobování vodou na Krym. Mělo by dojít k využití Dněpru a obranné linie Rusů by proto měly být ukotveny co nejblíže u řeky. Tím by vznikl pás, který by propojil okolí Doněcku s Dněprem a výsledný region by měl zabránit případné budoucí izolaci poloostrova.

Ruské jednotky by v tomto scénáři musely urazit muset podle analýzy více než 400 km do vnitrozemí a obsadit oblast o rozloze 46 620 kilometrů čtverečních, vytvořit více než 450 kilometrů nových obranných linií a podmanit si 2 miliony obyvatel. S ohledem na současný stav země by muselo Rusko povolat do akce zhruba 24 000-36 000 vojáků, kteří by byli schopni zabrat prakticky celý jihovýchod Ukrajiny během šesti až čtrnácti dnů. Rusko by rovněž muselo počítat s případnou pomocí Západu, který by mohl na Ukrajinu vyslat své jednotky, a obranná linie by tak musela být rozšířena na 40 000-55 000 vojáků, kteří by byli schopni území ubránit.

Rusové by museli počítat i s možným povstáním obyvatel, zde je ale těžké odhadovat, kolik Ukrajinců by proti Východu mohlo povstat. Analýza odhaduje, že počet vojáků nutných ke zvládnutí případných nepokojů by se pohyboval v rozmezí 4200-42 000.

Scénář invaze na pobřeží

Druhý podobný scénář, který počítá s možností podrobení celého jižního pobřěží Ukrajiny až k moldavskému regionu Podněstří, by ochromil Kyjev tím, že mu odřízne přístup k Černému moři. Náklady na provedení invaze by se ale prakticky zdvojnásobily. Rusko by muselo do akce nasadit 40 000-60 000 vojáků a urazit téměř 645 km, aby mohlo být zabráno území o rozloze 103 600 kilometrů čtverečních během 23 až 28 dní. Na obranu území by pak Rusko potřebovalo 80 000-112 000 vojáků a jelikož je počet obyvatel v tomto regionu přibližně 6 milionů, dalších 13 200-120 000 vojáků by muselo bránit proti případným vnitřním nepokojům.

Tyto dva scénáře mají ale jednu zásadní chybu, Ruské jednotky by se totiž vystavily poměrně nehostinnému prostředí, což by zhoršovalo možnost obranných pozic. Zásobovací trasy by byly velmi dlouhé a pokud by Rusko zabralo celý jih země, muselo by se také vyřešit překonávání Dněpru. 

Scénář invaze na východní Ukrajinu

Třetí scénář proto zvažuje invazi Ruska s ohledem na stav východní Ukrajiny k okolí Dněpru s využitím řeky jako obranné linie. Prakticky by se jednalo o invazi na celou východní Ukrajinu až k Dněpru. Tento scénář dává podle analýzy největší smysl, neboť Dněpr je na mnoha místech velmi široký a obranné síly by se tak musely soustředit pouze na několik kontrolních bodů, jako jsou mosty a brody. To je podle Stratforu zřejmě tou nejrozumnější volbou, kterou by mohlo Rusko, v případě, že by k invazi došlo, uskutečnit. 

Tato operace by ale vyžadovala masivní nasazení ruské armády. Na oblast o rozloze zhruba 222 740 kilometrů čtverečních by museli Rusové počítat s nasazením 91 000-135 000 vojáků a přesunem na více než 402 km. Vzhledem k tomu, že by řeka posilovala obranné pozice Rusů, obranná síla by mohla být ve stejné velikosti jako útočící síly. S populací 13 milionů obyvatel by se ale na zabraném území muselo pohybovat zhruba 28 000-260 000 vojáků. Rusko ale vlastní přibližně 280 000 invazních jednotek, což znamená, že by zabrání území vyžadovalo podstatnou část ruské armády a intenzivní nepokoje a povstání by mohly ohrozit schopnost Ruska zabrané území udržet.

Na druhou stranu by tato operace trvala zhruba 11 - 14 dní, protože Rusko by mohlo postupovat po několika vytyčených a dobře průjezdných trasách. I tak by ale operace vyžadovala obrovskou mobilizaci a úsilí a předpokládá se, že v tuto chvíli by se k obraně Ukrajiny už připojila Evropa a Spojené státy.

Další dva scénáře si pohrávají různými variacemi předchozí možnosti a porovnávají jednotlivé operace s využitím menšího množství zdrojů. Startfor například zvažoval, že by Rusko mohlo zabrat pouze jižní polovinu východní Ukrajiny ve snaze ušetřit vynaloženou bojovou sílu, tím by ale vznikl koridor odkrytý z boku a eliminoval by využití Dněpru jako obranné linie. Podobně dopadl i scénář využívající separatisty na severu země a v Doněcku a Luhansku. Scénáře jsou sice proveditelné, ale neefektivní.

Poslední scénář si pohrává s myšlenkou malé dočasné invaze podél celé ruské hranice s Ukrajinou ve snaze ochromit klíčové cíle v regionu, a tak donutit ukrajinské bojové síly, aby se co nejvíce roztáhly. Z hlediska vynaloženého úsilí by byl tento scénář pro ruskou armádu nejpříznivější. V tomto scénáři by ale šlo pouze o dosažení malých politických cílů za účelem rozptýlení Kyjeva, případně vyvolání falešného dojmu, že se Rusko chystá k masivní invazi.

Všechny scénáře mají ale jedno společné: Jsou realizovatelné a pro ruskou armádu i proveiditelné, všechny ale mají vážné nedostatky. Ani jedna z těchto možností by se ale nesetkala s příznivou reakcí Západu.