Ukrajina dramaticky změnila názor na NATO. Podívejte se na tato čísla

Nedávný průzkum Democratic Initiatives Foundation (DIF) uvedl, že pokud by došlo k referendu ohledně vstupu do NATO, pro by bylo 64% Ukrajinců, proti by se vyslovilo 28%. Jde o poměrně ráznou změnu názoru v postsovětské zemi. Stačí si najít obdobné výsledky z roku 2009, kdy pro připojení k Severoatlantické Alianci hlasovalo 21% občanů, zatímco nesouhlas vyjádřilo 60%. Ještě před nedávnou Revolucí důstojnosti (Euro Majdan 2013) si dvě třetiny Ukrajinců spojení s NATO nedovedly představit.

Debaty ohledně NATO na Ukrajině ovlivňují dvě hlavní skupiny – takzvaní „zápaďané" a „proruští" příznivci, třetí názorový proud fakticky neexistuje. Třetí ukrajinský prezident Viktor Juščenko do jisté míry ovlivnil vztah obyvatelů k NATO, když prosazoval připojení k Alianci bez nutnosti provést nezbytné reformy. To vedlo k rostoucí apatii vůči NATO a důsledkem bylo odmítnutí kandidatury Ukrajiny ve známém bukurešťském summitu (2008). S ohledem na trvalé zanedbávání funkce armády většina Ukrajinců ztratila víru, že by se země někdy mohla stát členem NATO.

Juščenkův proruský nástupce Viktor Janukovyč zcela vymazal předchozí obrannou doktrínu, která aspoň symbolicky naznačovala cestu k Euroatlantické alianci. Tím potěšil své kremlské přátele, ale jeho čtyřletá autoritativní vláda vyústila ve zmíněný Majdan 2013, následnému konfliktu s Ruskem a zásadní obrat v otázce NATO.

Připusťme, že rostoucí politický konsensus ohledně vstupu do NATO je namístě. Pro spolupráci se vyjádřilo pět ze šesti parlamentních stran, které ostatně mají užší spolupráci s Aliancí ve svých politických programech. V prosinci 2014 Ukrajinský parlament vypověděl takzvaný non-bloc status (vztahující se k centrální Janukovyčově politice). Tento akt zákonodárci nazvali prvním krokem k žádosti o vstup do NATO.

Podle odborníků jsou jejich plány v souladu s činy: je poukazováno na to, že země nyní vynakládá mnohem více prostředků na obranu – až pět procent HDP, přičemž běžný průměr členů Aliance se pohybuje kolem dvou procent. Ukrajina rovněž stojí za třemi velkými vojenskými manévry – Rapid Trident, Fearlesss Guardian a Sea Breeze – kterých se účastní i jednotky NATO. Ukrajina také získala částečnou podporu od USA a Kanady v probíhajícím konfliktu s ruskými separatisty, což prospělo jejímu celosvětovému image. Mluví se, že nikdy předtím nebylo případně spojení NATO a nějakého kandidáta tak významně prezentováno v politických kruzích a médiích.

Můžeme se podívat na další statistické údaje. Dramatické změny ve veřejném mínění urychlilo v posledních měsících několik událostí, především selhání dohody o příměří Minsk-2, mající za úkol ukončit východní konflikt. Bezprostředně po jejím podpisu v březnu letošního roku se pro podporu vstupu k NATO vyslovilo 43% Ukrajinců oproti 32% vyjadřujícím nesouhlas. Odráželo to naději, že by situace mohla být vyřešena diplomatickou cestou. Po čtyřech měsících stále více rozčarovaní Ukrajinci připouštějí, že jejich budoucnost je reálnější ve vzájemné obraně se zeměmi západního bloku, která by měla předejít dalším ruským agresím.

Na regionálních úrovních ještě existuje různé postoje ohledně členství v NATO. Průzkum DIF se odehrával pouze na území kontrolovaném ukrajinskou vládou, nebyly do něj zahrnuty okupované oblasti Donbasu a Krymu. Ale výsledku z Luhaňska a Doněcku naznačují jistou změnu – většina nadále odmítá vstup do NATO, ale příznivci spolupráce s Aliancí zaznamenali posílení své pozice o 4%, takže celková podpora vstupu se nyní pohybuje na 20%. Je to především ruská přítomnost na východě Ukrajiny, v jejímž důsledku si stále více skeptičtí obyvatelé uvědomují, že se země nemůže spolehnout na vlastní obranu.

Zdá se, že ukrajinští politici nejsou dobře připraveni na změny nálad ve společnosti. Prezident Porošenko v červnu zodpověděl novinářskou otázku na případné členství v NATO slovy „Ještě nenastal vhodný čas". Média tento výrok označila za trestuhodně zastaralý. Premiér Arsenyi Jasenčuk prokázal velmi málo důvěryhodnosti (pokud vůbec nějakou), když tvrdil, že ne všichni členové NATO podporovali členství Ukrajiny, protože očekávali neúspěch.

Dalším z důvodů změny nahlížení na vztah k NATO má na svědomí ruský tlak požadující po Ukrajině záruky „nepřistoupení" k NATO během probíhajícího konfliktu. To vede ke strachu obyvatel z ruských vojsk. Podle průzkumu DIF 41% Ukrajinců by nepřijalo záruku odmítnutí členství do NATO, ani v případě, že by to vedlo k mírovému řešení. Podle pozorovatelů by to znamenalo de facto kapitulaci. Případná „anti-NATO dohoda mezi ukrajinskou vládou a Ruskem by ze strany občanů měla velmi malou podporu a nejspíš by vedla k politickým změnám.

Ještě před pěti lety některé hlavy evropských států věrohodně prohlašovali, že Ukrajina nemá potřebou podporu ke vstupu do NATO, dokonce se ani nevyplatí zahájit rozhovory o možném členství. Nyní je vše jinak, Ukrajina se mění ve spolehlivého stoupence Aliance. Rovněž její armáda by získala větší podporu nejen ohledně prostředků, ale i ze strany veřejného mínění. Dá se říci, že hlasy pro NATO jsou odrazem formování zahraniční politiky národa v budoucích letech.