Uprchlíci kladou palčivé otázky. Je na ně vždy jasná odpověď?

Jejich první pokus skončil nepříjemnou zkušeností - převaděč si vzal tři tisíce dolarů a už ho nikdy neviděli. Podruhé byla suma podstatně vyšší: 6300 $, ale rodina nakonec přes Řecko doputovala do chorvatského tábora Opatovac. Tady se pro ně jakoby zastavil čas.

Návštěvy v tranzitních táborech jsou většinou stejné - lidé tu přebývají bez ohledu na počasí, rodinní příslušníci ztrácejí kontakt mezi sebou, dokonce se vyskytl bizarní případ, kdy jedna rodina přespávala na hřbitově. Dobrovolníci, kteří se o příliv imigrantu starají, se snaží zajistit co mohou. Názory však sílí: tohle není otázka dobrovolnických aktivit, je nutná účinná reakce EU a dalších evropských zemí. A plán, přijatý na zasedání Evropské rady 22. září je jen prvním krokem.

Opačné názory ale také nelze přehlížet. Existuje silná skupina, která vidí hlavní problém v přístupu a jednání uprchlíků. Vedle některých politických špiček se k problému vyjadřují i lidé, kteří nechtějí být jmenováni, protože jsou posléze obviňováni z nelidského přístupu. "Spousta těch příběhu je velice krutých, ale vůbec se neřeší prevence. Někde je nějaký problém, za nějž by měl někdo nést odpovědnost. Je pochopitelné, že se nikomu nechce umírat. Ale taky není řešení někam přijít a dožadovat se pomoci. Do určité míry to jde, ale běženci si musí uvědomit, že i místní obyvatelé mají plno problémů a nemohou je hodit za hlavu. Představte si, že vám do vašeho bytu přijde deset dalších lidí a budou se dožadovat »svých práv«, protože je někde jinde někdo ohrožuje. Vstřícnost je jedna věc, ale skutečné možnosti druhá."

K celkové náladě nepřispívá, že se někteří uprchlíci chovají agresivně a domnívají se, že mají právo žádat vše přednostně. Je pochopitelné, že proces evidence s ohledem na počet příchozích nebude bleskový, což vyvolává nemalé konflikty. Migranti jsou přesvědčeni, že přístup k jejich problémům je laxní, někteří dobrovolníci už si stěžují, že za jejich přístup jim je odměnou jen přezíravé jednání. Přitom jim musí být jasné, že hromadný exodus lidí skýtá velká nebezpečí, i když se je jednotliví zástupci států snaží eliminovat ať svými činy nebo jen prohlášeními.

EU vychází z názoru, že by hlavní kapacity pro umístění uprchlíků měly být vybudovány v západním Balkánu, ale zároveň dodávají, že jsou jen doplňkem, nikoli plnohodnotnou náhradou. V této chvíli už Turecko má na svém území dva miliony syrských uprchlíků, Srbsko a Makedonie jsou na pokraji svých kapacit. Proto radikální hlasy stranící imigrantům volají po odpovědnosti politiků z EU a žádají je, aby místo planých jednání přijeli do táborů a přesvědčili se na vlastní oči, jaká je reálná situace. 

Důležitý je ale ještě názor, který reportéři natočili v Maďarsku s jedním Íráčanem: "Myslel jsem, že přicházím do svobodného světa, v Evropě budu mít lidská práva, ale chovají se k nám jako ke zvířatům a zločincům. Je to důvod, proč jsem riskoval život?" Znamená to tedy, že pokud by se v jeho vlasti vyřešily všechny problémy, nebude mít zájem se do ní vrátit? V tomto směru se tvoří neuvěřitelné teorie, které však nelze brát na lehkou váhu. Existuje zdokumentovaný názor politiků, kteří v roce 1933 tvrdili, že jistý Adolf Hitler je neškodnou figurkou, která brzy zničí sama sebe.

Někomu bude určitě srovnávání této postavy a současné situace jako nesmyslné. Musíme ale brát v úvahu i fakt, který už některé státy začaly vnímat a nechtějí si do země pustit jen tak někoho (viz například Dánsko). Problém je v tom, množství migrantů je obrovské a jejich mnohdy oprávněný, jindy nesmyslný a někdy až podezřelý tlak může přinést omyly, které se těžko budou napravovat.