Evropa čelí hrozbě: Co je příčinou radikalizace mladých lidí? Odpověď vás překvapí

Jak server uvádí, výzkumníci se zejména snaží zjistit, co vede mladé Evropany k tomu, aby se radikalizovali a například odjeli bojovat do Sýrie po boku teroristů. Snaží se zjistit, zda mezi těmito lidmi existují společné prvky či vlastnosti. Vytvoření takovýchto statistik by totiž mohlo zásadně pomoci snahám o prevenci.

O náboženství nejde

Oliver Roy, specialista na politický islám a Střední východ, uvedl, že podle posledních výzkumů ve většině případů k radikalizaci dochází u lidí, kteří se „náhle znovu vrátili k islámu, nebo u těch, kteří konvertovali a s islámem neměli žádné předchozí zkušenosti."

S tím podle serveru souhlasí i Rik Coolsaet, který dodává, že vždy nejprve dochází k uchýlení se k extremismu, ke kterému je až později přidán náboženský podtext.

Podle Roye je ale velmi těžké najít jakýkoliv spojující prvek například v minulosti či sociální situaci radikalizovaných. Ani nevzdělanost či chudoba není podmínkou. To, co se ovšem podle něj u všech těchto lidí objevuje, je nenávist či zatrpklost vůči společnosti a „narcisistická potřeba uznání."

Farhad Khosrokhavar, výzkumník z Francouzského národního centra pro vědecký výzkum (CNRS), pak podle serveru uvádí, že „skoro všichni evropští extremisté a teroristé pocházejí z druhých a třetích generací imigrantů." Důvodem je podle něj fakt, že ani dnes s nimi není nakládáno jako s rovnocennými občany.

Je třeba vyvarovat se generalizace

Khosrokhavar také upozorňuje na silné pojítko mezi radikalismem a vězeními. Právě vězení se totiž stávají centry pro systematické rekrutování a indoktrinaci vězněných, u kterých často lze najít onu dříve zmíněnou zatrpklost vůči společnosti.

Petter Nesser, výzkumník zabývající se terorismem, se pak domnívá, že ačkoliv většinu evropských džihádistů tvoří skupina lidí, kteří se radikalizovali kvůli své nespokojenosti nebo životní situaci, nejsou tou hlavní skupinou, na kterou by se vyšetřovatelé měli v boji proti terorismu zaměřit.

Za většinou případů radikalizace totiž podle něj stojí malá skupina „zkušených aktivistů hnaných ideologií, kteří jsou součástí nadnárodní teroristické sítě, která propojuje extremistické skupiny v Evropě s ozbrojenými skupinami v místech konfliktů. To oni dodávají skrze nábory a indoktrinaci sktrukturu a organizovanost nespokojené většině."

Nesser zároveň varuje před označováním belgického Molenbeeku za teroristické centrum Evropy. Podle něj to totiž vede ke generalizaci příčin radikalizace, které jsou pak shrnovány jako špatná sociální situace a nedostatek integrace.

Upozorňuje, že centry terorismu mohou být chudinské čtvrti, ale například i univerzity – klíčové totiž je, na které místo se zrovna soustředí už zmínění systematičtí náboráři. Spojování evropského terorismu pouze s Molenbeekem navíc podle něj zastírá fakt, že se jedná o nadnárodní problém. „Navíc je to nespravedlivé a stigmatizující vůči obyvatelům této belgické čtvrti," dodává.