Zaútočí Putin na Turecko ze stínu? Profesor naznačil možnou pomstu za sestřelení letadla

Rusko svými omezeními značně ovlivní tureckou ekonomiku, jen na ruských turistech země ročně vydělá asi 6,5 milionu dolarů. „Je to ale dost, aby se zmírnil jasně viditelný vztek Vladimira Putina kvůli sestřelení jednoho z jeho bombardérů?" ptá se profesor v textu pro The Moscow Times. „A pokud to tak nebude, co jiného může dělat, pokud vyřadíme snad nemyslitelnou možnost vojenské akce proti členské zemi NATO s armádou mnohem menší, než je ta ruská? Pokušení se může skrývat v útoku ze stínů," myslí si Galeotti.

Akademik připomíná, že Rusko i Turecko mají koneckonců dlouhé a krvavé historie nejen přímých válek, ale i nepřímých a skrytých politických bojů. Oba státy mají dlouho tradici týkající se konfliktů. „Dnes jsou možnosti Moskvy směsicí politiky, zpravodajských služeb, informací a dokonce i trestné činnosti, což jí dává větší možnosti než kdy dříve. Pro prezidenta dychtícího získat libru masa, se to může zdát jako lákavá možnost," myslí si americký odborník na zahraniční vztahy.

„Pro začátek Turecko, stále ještě nestabilní, zažívá zvláště násilnou a turbulentní dobu. Letos prožívá bombové útoky Islámského státu, manifestace týkající se Kurdů, záplavu dalších vražd, a to včetně události z minulého týdne, kdy byl zabit prominentní kurdský právník zabývající se lidskými právy. V této souvislosti by mohli zaútočit také ruští agenti a lidé, kteří jsou schopni za peníze udělat cokoliv, tak aby to nevypadalo jako jasný útok Moskvy," varuje Galeotti.

Takové incidenty by pak podle něj mohly vyvolat také násilí mezi tureckými frakcemi. Mohlo by dojít k rozdmýchání problémů mezi Kurdy, ultralevicovými teroristy, zločinci a vládou náchylnou k schvalovaní některých druhů násilí. To by prý Kremlu vyhovovalo.

„Potenciálním přínosem by také byla přítomnost organizovaného a aktivního kurdského hnutí. Kurdové mají ve skutečnosti v plánu založit si stát v Iráku a díky tomu, že jsou jedna z nejefektivnějších sil v Sýrii, ke zlosti Ankary, bude obnovení tlaků na jejich autonomii v rámci Turecka nevyhnutelné. V tom případě by Rusové, kteří už Kurdy v minulosti podpořili, když to splnilo svůj účel, pro ně byli užitečnými přáteli. Mohlo by to obnášet politickou podporu nejen v rámci mezinárodních fór, ale i finanční prostředky nebo dokonce vyzbrojování radikálnějších skupin," nastiňuje další možnost profesor.

Vzhledem k tomu, že turecký prezident Recep Erdogan pracuje na ambiciózní snaze znovuobnovit Turecko jako regionální velmoc, mohlo by se podle něj Rusko do boje proti této snaze zapojit o to agresivněji. „Od Ázerbájdžánu, přes Tureckem řízenou část Kypru, jehož prezident je ve stále větším sporu s Ankarou, až po Izrael, důležitého obchodního partnera i přes zjevnou nesnášenlivost mezi Erdoganem a izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem, je zde nepřeberné množství oblastí, které by mohly představovat problém. Třeba v případě uvážlivé pomluvy nebo úniku informací tady, nebo přímého atentátu nebo inscenované provokace támhle," varuje profesor.

Přesto by podle něj měl Putin „třikrát myslet, než jednou udeří". „Šance na úspěch takové strategie jsou jasné a velké, vyvolala by hněv Ankary a starosti Západu. Jenže Turecko není snadný cíl a pro Erdogana to platí dvojnásob. Ironií je, že Turecko je v mnoha ohledech podobné Rusku, od svých revizionistických plánů a agresivity jejich zpravodajských agentur, po charakter a ambice autokratických prezidentů. Proto může nakonec válka ze stínů postrádat vzrušení. Putinovi by nejvíce prospělo, kdyby se držel všedního bojkotu světa a diplomatických pokárání," dodává Galeotti.