Turecku vládne diktátor, jeho tvrzení o demokracii jsou lži, varuje profesor

Je Turecko demokratické?

Podle Ben-Meira je absurdní, že turecký prezident Erdoğan trvá na tom, že Turecko je pravou demokracií, kde je dodržována svoboda tisku Tento měsíc přitom bez jakéhokoliv varování turecká policie obsadila kanceláře Feza Publications, která vlastní dvoje noviny.

Ben-Meir také připomíná události z října minulého roku, kdy došlo k podobnému obsazení mediální společnosti Koza-Ipek. Ke svobodě tisku tak má podle něj Turecko velmi daleko.

„Světový index svobody tisku pro rok 2015 Reportérů bez hranic ve skutečnosti umístil Turecko na 149. místo ze 180 států - mezi Mexiko, kde jsou novináři běžně vražděni, a Demokratickou republiku Kongo, což je stát, který selhal," podotýká Ben-Meir.

Uvádí ale, že se Erdoğan nezastavil pouze u omezování svobody tisku a postupně nabourává i ostatní základní pilíře demokracie: „volbu reprezentativní vlády, rovnost před zákonem a přísné dodržování lidských práv."

Víra jako záminka

Ben-Meir upozorňuje, že Erdoğan systematicky rozkládá demokratické instituce Turecka, čímž ničí potenciál této země i vizi, kterou měl její zakladatel, Mstafa Kemal Atatürk.

„Erdoğan opakovaně prokázal, že netoleruje jiné názory a tisk považuje za přítěž, jelikož většinou kritizoval jeho islamistické snahy. Erdoğan totiž ví, jak trefně napsal George Orwell, že ‚Svoboda tisku, pokud vůbec něco znamená, představuje svobodu kritizovat a odporovat,' a je tedy svobodou, kterou je Erdoğan rozhodnutý potlačit," uvádí Ben-Meir.

Dále vysvětluje, že ačkoliv se Erdoğan díky svému vlivu nechává vyobrazovat jako zbožný vůdce, ve skutečnosti je podstata jeho vlády mnohem materialističtěji založená – „obrovské státní zakázky udělil těm, kteří ho podporovali, a svým příbuzným bez ohledu na to, jaký to způsobilo střet zájmů a korupci."

Diktátorem Turecka

Ben-Meir také varuje, že si Erdoğan podrobil soudy a díky loutkovému parlamentu je schopný prosadit jakýkoliv zákon – efektivně se tak stal „jediným vládcem s mocí diktátora." Zároveň si podle Ben-Meira Erdoğan uvědomuje výhodnost svého postavení na mezinárodním poli.

To podle Ben-Meira dokládá fakt, že Erdoğan nechal zavřít noviny Zaman bez jakýchkoliv obav, že by to mohlo mít negativní vliv na jednání s EU o uprchlících, což se následně potvrdilo.

„Vzhledem k tomu, že se nyní Turecko ocitlo na historické křižovatce, budou mít Erdoğanova rozhodnutí v nadcházejících měsících a letech trvalý vliv na budoucnost Turecka," uvádí Ben-Meir.

Dodává také, že pokud nedojde ke znovuobnovení demokratických základů, Turecko se bude od Západu pouze dále vzdalovat.