Zasáhne Rusko v Karabachu? Konflikt se může prudce zhoršit, varuje analýza

Kdo konflikt začal?

Podle analýzy je současný stav skutečně jedním z nejhorších od roku 1994, kdy byl uzavřen Biškekský protokol, který ustanovil prozatímní klid zbraní. Jak ale upozorňuje, nejedná se o náhlé vystupňování konfliktu, jelikož se „potyčky během posledního roku staly stále častějším jevem – šlo o vojenské a diplomatické snahy Ázerbájdžánu zabrat větší území."

Podle analýzy se tak Baku snaží vynutit ústupky od Arménie a zvrátit situaci ve svůj prospěch. Obě strany se přitom vzájemně obviňují z eskalace současného konfliktu: „Arménie obvinila Ázerbájdžán ze spuštění nevyprovokované pozemní ofenzívy, ale Ázerbájdžán oponuje, že se jeho pěchota nejdříve ocitla pod těžkou dělostřeleckou palbou, což ji donutilo jednat," vysvětluje analýza.

„Ale bez ohledu na to, kdo tento konflikt začal, Ázerbájdžán spustil ofenzivní operaci s cílem zabrat území, které bylo obsazené arménskými jednotkami. Podle ázerbájdžánského ministra obrany se jejich jednotkám podařilo prorazit předsunuté arménské obranné linie na několika místech v severovýchodní části Náhorního Karabachu," uvádí dále analýza s tím, že se jim také podařilo obsadit několik klíčových oblastí.

Současný stav

V bojích podle analýzy ke včerejšímu dni zatím Ázerbájdžán přišel o jeden tank, bojový vrtulník a minimálně 25 vojáků. Arménie pak uvedla, že o život přišlo 18 vojáků a 35 bylo zraněno. Podle videí se nyní Ázerbájdžán připravuje na možný arménský protiútok.

„Navzdory ztrátám na obou stranách se boje zatím omezily na specifickou část Náhorního Karabachu. Omezený rozsah a taktické rozložení předsunutých pozic naznačují, že se jedná o podobnou vojenskou strategii jako při loňských potyčkách, které probíhají v rámci snahy vyvinout postupný vojenský tlak na Arménii," vysvětluje analýza.

„Ačkoliv je intenzivnější, tato nová strategie Ázerbájdžánu provádění vojenských operací s cílem zabrat území je stále inkrementální a je navržena tak, aby bylo zabráněno větší destabilizující válce," podotýká.

Podle analýzy je díky této strategii Ázerbájdžán schopen získat alespoň nějaké území a zároveň má převahu díky většímu zbrojení za posledních několik let, které bylo umožněno díky vnitřním energetickým zdrojům země.

„Největší výhodou této strategie je fakt, že zmenšuje možnost konfliktu s Ruskem, které je v Arménii významným způsobem vojensky zastoupeno. Malé operace, které lze rychle přerušit, mají menší pravděpodobnost, že přimějí Rusko intervenovat."

Strach z Ruska

Zapojení Ruska ale podle analýzy vyloučeno není. Připomíná například vyjádření ruského ministerstva zahraničí, které uvedlo, že „situaci velmi pozorně sleduje." Případný protiútok Arménie a rozšíření operací na ofenzivní by také mohly vést k eskalaci situace a rozšíření bojů i mimo oblast Náhorního Karabachu.

Jak analýza vysvětluje, Ázerbájdžán tak zřejmě bude muset spoléhat zejména na diplomatické styky s Ruskem i sousedy Arménie. „Ázerbájdžán by mohl využít blízkého vztahu s Moskvou v tuto chvíli, kdy byl ruský vliv v Arménii posílen, k vyjednání výhodného řešení nepříznivého statusu quo."

Analýza také připomíná, že 7. dubna Ázerbájdžán navštíví ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov a v téže den by měl být v Arménii ruský premiér Dmitrij Medvěděv. „A i před začátkem bojů bylo na 5. dubna domluveno setkání íránského, tureckého a ázerbájdžánského ministra vnitra," dodává.

Větší zapojení Ruska do konfliktu by podle analýzy přinutilo k větší angažovanosti i Turecko, aby omezilo vliv Ruska na Kavkaze. Ačkoliv by se tak Ázerbájdžánu mohlo podařit využít vojenských potyček k dosažení diplomatického řešení, mohlo by podle analýzy také dojít k eskalaci celého konfliktu, na kterou „ani jedna ze stran není připravena."