Něco zde nesedí. Politolog promluvil o podezřelém Rusku

Žádný nový impulz

"Proniká Rusko do Číny, nebo ne?" ptá se Kašin. Tato otázka podle něj získala ideologickou důležitost, když Kreml na počátku ukrajinské krize vystupňoval svou propagandu hovořící o Číně jako o alternativě partnerství s Evropou.

I ten nejkritičtější pohled na rusko-čínské vztahy musí přiznat, že relativní podíl ruského obchodu s Čínou se od počátku 21. století ztrojnásobil a výrazně narostl také v absolutních číslech, konstatuje politolog. Podotýká, že Čína je největším ruským obchodním partnerem po Evropské unii, přičemž Rusko zahájilo s Čínou velké ropné a plynové projekty a soupeří se Saudskou Arábií o pozici největšího dodavatele ropy pro Peking.   

Zároveň se však nepotvrdily naděje, že rusko-čínské vztahy dostanou nový impulz, soudí Kašin. "Tvrzení ruské propagandy, že Moskva proniká do Asie skončilo pouze zklamáním, když k žádnému průlomu fakticky nedošlo," deklaruje expert. Připomíná, že plynové kontrakty, které Moskva a Peking podepsaly v roce 2014, představovaly výsledek mnohaletých snah a stěží mohou je lze považovat za projev aktuálního úsilí Ruska.  

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

Ve skutečnosti probíhá ruské vyjednávání Ruska s Čínou o velkých hospodářských projektech stejně pomalu, s obdobným vyčerpáním a nervy drásajícím manévrováním jako dříve, uvádí odborník. Dodává, že za těchto podmínek jakýkoliv projekt vyžaduje nejméně pět až sedm let příprav, než se posune do fáze realizace.       

Tento přístup je podle Kašina do jisté míry ospravedlnitelný, jelikož velké státní čínské podniky, jako CNPC, jsou jen prodlouženou rukou čínské státní byrokracie. "Jakákoliv budoucí neshoda se velmi pravděpodobně posune na politickou úroveň," varuje politolog. Jako příklad uvádí rok 2011, kdy se Transneft a Rosneft střetly s CNPC ohledně cen za transport ropy skrz východosibiřsko-tichomořský ropovod.

"Jinými slovy, jakýkoliv čistě ekonomický spor, řekněme o podmínky kontraktu, se může stát extrémně závažným a může mít dopad na národní bezpečnost," píše akademik. To je dle jeho názoru důvod, proč ruské vedení v postsovětské éře vždy prosazovalo extrémní opatrnost a skeptický přístup, pokud uzavíralo velké dohody s Čínou ve strategicky důležitých oblastech. Tento postup se začal pozvolna měnit pár let před vypuknutím ukrajinské krize, poukazuje expert. Tvrdí, že Rusko mělo dobrou příležitost přeměnit svůj opatrný přístup v politiku otevřených dveří v druhé polovině roku 2014, kdy hospodářský výhled země nebyl příznivý kvůli propadu cen ropy a západním sankcím.    

Apokalypsa nepřišla

"Byl to téměř panický čas," pokračuje Kašin. Domnívá se, že Moskva tehdy byla ochotná podepsat prakticky cokoliv a vyděšení ruští lídři by kývli na drastická opatření s cílem zajistit si čínské investice a půjčky. Ruští politici tak byli připraveni učinit nezvratná rozhodnutí, která by Číně minimálně garantovala silnou přítomnost v Rusku a především jí umožnila ovládnout ruský palivový a energetický sektor na dlouhá desetiletí, konstatuje politolog.  

Čína však nezareagovala dostatečně rychle a v polovině loňského roku již ruské úřady pochopily, že žádná bezprostřední apokalypsa nehrozí, uvádí akademik. Doplňuje, že ruští vládní ekonomové nyní očekávají, že se země vrátí koncem letošního, nejpozději začátkem příštího roku k růstu. "Skeptici pak předvídají pokračování stagnace, či táhnoucí se recesi, ale nevěští žádný radikální zlom," připomíná odborník. Proto soudí, že navzdory skutečnosti, že ukrajinská krize posílila bilaterální vztahy Ruska s Čínou, především v oblasti průmyslu, nedošlo k žádným skutečným kvalitativním změnám.   

Návštěva Vladimira Putina v Číně, která má proběhnout tento měsíc, tak podle Kašina zřejmě přinese soubor důležitých mezivládních dohod, například o společné konstrukci velkého dopravního letadla, stavbě vysokorychlostní železnice mezi Moskvou a Kazaní a dalším rozvoji spolupráce v těžbě ropy a plynu. Žádné vážné změny ve vztahu Ruska s Čínou však nejsou pravděpodobné - alespoň ne v tomto roce, myslí si expert.  

K danému závěru ho vede několik věcí: Předně se domnívá, že vládnoucí elita v Rusku i Číně je v zásadních otázkách rozdělená. "Ruské elity zatím nedosáhly konsensu ohledně hospodářské a zahraniční politiky," píše Kašin. Doplňuje, že jejich čínské protějšky pak zaměstnává především debata o budoucích vztazích se Spojenými státy a možné asertivnější zahraniční politice hodné supervelmoci.     

Druhý, důležitější důvod spatřuje politolog ve skutečnosti, že obě země s nejistotou vzhlíží k výsledku nadcházejících prezidentských voleb v USA. Bez ohledu na to, kdo nakonec v Bílém domě usedne, přinesou velkou změnu v americké zahraniční politice, což může ovlivnit i přístup Washingtonu k transpacifickému partnerství a spojencům v regionu tichomořské Asie, míní Kašin. "Rusko-čínské vztahy proto mohou balancovat na pomezí velkých změn, ale není pravděpodobné, že k nim dojde dříve než v příštím roce," uzavírá akademik.