Konec svobody a demokracie, Turecko je na pokraji katastrofy, tvrdí expert. Zaútočí i Islámský stát?

Kult osobnosti

Pokud by puč uspěl, Turecko by se stalo nesvobodnou zemí řízenou generály, konstatuje historik. Dodává, že pokud zvítězí Erdogan, což se nyní jeví jako nejpravděpodobnější výsledek, Turecko se stejně posune směrem k útlaku.

"Od roku 2003, kdy se dostal k moci, řídí Erdogan zemi se stále větším autoritářským sevřením, zasahuje proti disentu stejně jako proti svobodě projevu, shromažďování a sdružování či médiím," píše expert. Vysvětluje přitom, že Erdogan byl původně reformátor usilující o vstup do Evropské unie, avšak poté, co z letech 2007 a 2011 zaznamenal volební vítězství na základě hospodářsky úspěšného vládnutí, změnil se v konzervativce a autoritáře.  

Jestliže součástí Erdoganových volebních úspěchů je pozitivní vývoj ekonomiky, jeho další, podle Çağaptaye zločinnou strategií je démonizace skupin, které pro něj zřejmě nehlasují. Erdogan dosáhl volebních vítězství prostřednictvím násilných zásahů vůči skupinám obyvatel jako jsou například demonstranti z parku Gezi, levice a liberálové, sekularisté, sociální demokraté, liberální alevitští muslimové a Kurdové, tvrdí odborník.

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

"Erdogan si buduje kult osobnosti jako nějaký autoritářský vyděděnec, staví se do role oběti, která je nucena zasahovat proti těm, kteří konspirují s cílem podkopat jeho autoritu," kritizuje politolog. Míní, že na této bázi turecký prezident úspěšně útočí a politicky brutalizuje opoziční skupiny, které dohromady tvoří téměř polovinu populace země a nyní je sjednocuje jejich nenávist vůči hlavě státu. Druhá polovina země - obecně konzervativní a islamistické segmenty - Erdogana adorují, vysvětluje Çağaptay. Připomíná, že ve volbách v letech 2011 a 2015 získala Strana spravedlnosti a rozvoje 49,5% hlasů.          

V roce 2008 Erdogan rozpoutal nechvalně známou kauzu Ergenekon proti sekulárním důstojníkům, které obvinil z přípravy protivládního puče, pokračuje expert. Podotýká, že v následném "honu na čarodějnice" byla zatčena čtvrtina admirálů a generálů turecké armády. "Ale kauza Ergenekon také cílila na sekulární odpůrce vlády, média a občanskou společnost, včetně vědců a novinářů. Stovky jich skončily ve vězení," uvádí historik.   

Žalobci nikdy nepřišli s plným a přesvědčivým vysvětlením plánu puče a brzy poté, co nejvyšší patra armády v roce 2011 masově rezignovala a sklonila se před Erdoganovou mocí, začal nejvyšší soud vznesená obvinění zamítat, konstatuje Çağaptay. Dodává, že kauza Ergenekon stále ovlivňuje tureckou politiku, jelikož vytváří myšlenku, že odporovat Erdoganovi znamená plánovat puč.  

Demokracie se řítí do propasti

"Nyní, po puči proti Erdoganovi, se tato teorie postavila na nohy," varuje odborník. Vysvětluje, že v očích tureckého prezidenta a jeho stoupenců je konspirace s cílem svrhnout ho reálnější než kdykoliv předtím. To je podle historika špatná zpráva pro tureckou demokracii. Çağaptay očekává, že Erdogan se nepomstí pouze pučistům, což by byl legitimní krok, ale rovněž zasáhne proti veškeré opozici. Erdoganovi stoupenci přijmou útlak jako jedinou možnosti, jak předejít budoucím pučům, zatímco jeho odpůrci zjistí, že je stále obtížnější, ne-li nemožné vzdorovat prezidentovi demokraticky, míní politolog. Obává se tedy, že část z nich se vydá násilnou cestou a posune se k radikálním skupinám, jako je například Strana kurdských pracujících (PKK) a podobná uskupení.

Stejně alarmující pro stabilitu země je podle odborníka skutečnost, že pokusu o puč se zúčastnila pouze část armády, což naznačuje vážné rozpory v její organizaci, která při předchozích pučích, hořkému protipovstaleckému boji a tragédii Ergenekon, zachovávala solidaritu. Çağaptay to označuje za další ránu pro soudržnost státu a společnosti, přičemž očekává, že současné události nahlodají podporu vlády a veřejnosti armádě, která bývala tureckou nejváženější a nejjednotnější institucí.    

Pokus o puč rovněž prohloubí dělící linie v turecké společnosti, obává se historik. Neúspěch převratu podle něj věstí další posun k 70. letům, tedy temným letům, během nichž země trpěla téměř otevřenou občanskou válkou mezi pravicovými a levicovými militantními skupinami a bezpečnostními složkami, přičemž o život přišly tisíce lidí.

"Pokud se Erdogan z této epizody nevynoří jako sjednotitel, nikoliv ten, kdo rozděluje - což považuji za nepravděpodobné - Turecko čeká podobné období neklidu a politického násilí," varuje odborník. Soudí, že klíčovou zkouškou bude, zda Erdogan bude pokračovat v předchozích frustrujících plánech na sestavení parlamentní většiny potřebné ke změnám ústavy, které by mu umožnily koncentrovat zákonodárnou i výkonnou moc a zároveň usednout v pozici předsedy Strany spravedlnosti a rozvoje.        

Çağaptay deklaruje, že hrozí další rozdělení Turecka, tedy země, kterou jen za uplynulých šest měsíců zasáhlo 11 teroristických útoků ze strany PKK a Islámského státu (IS) a nyní i strašný pokus o puč. Země, která je podle politologa roztržena mezi Erdoganovy stoupence a odpůrce, bude náchylnější k dalšímu násilí a útoky IS věci jen zhorší.

"Erdogan přivedl tureckou demokracii na pokraj katastrofy již před pučem; důstojníci, kteří zahájili puč, svrhly tureckou demokracii do propasti," tvrdí expert. Uzavírá konstatováním, že země bude k záchraně potřebovat vůdce, které zatím nemá.