Válka mezi Srbskem a Kosovem? Napětí po nedávném incidentu nebezpečně roste

Průběh celé události se v základních rysech shoduje se zpravodajstvím z jiných států. Vše začalo 14. ledna letošního roku, kdy z bělehradského nádraží vyjel vlak s cestujícími směrem do města Kosovska Mitrovica. Vlak byl vyzdoben srbskými národními barvami, nápisy „Kosovo je Srbsko” a pravoslavnými ikonami. K pasažérům soupravy patřili především novináři, politici a představitelé společenských organizací. Jednalo se o vůbec první pokus od roku 1999 dostat se ze Srbska do Kosova po železnici. Ruská interpretace dalšího osudu této cesty se v mnohém rozchází se západním pojetím.

Zpravodajská agentura TASS se zaměřila na výroky srbského prezidenta Tomislava Nikoliće. „Přestože jsme se tomu snažili zbránit, včera jsme byli na hranici [ozbrojeného] střetnutí,” komentoval situaci den po incidentu Nikolić. „My nechceme žádný konflikt, ale po donucení budeme postupovat ne tak, jak chceme, ale jak musíme.” TASS dále informovala, že se kosovští Albánci připravovali vlak napadnout s cílem vyprovokovat rozsáhlý ozbrojený konflikt. Souprava se proto musela vrátit, aby nedošlo k ohrožení bezpečnosti cestujících, a srbsko-kosovskou hranici nepřekročila. Isa Mustafa, kosovský premiér, podle výše zmiňované zpravodajské agentury údajně koordinoval akce Albánců s EU.

Psali jsme: Bělehrad naštval Přištinu: Vyslal vlak na sever Kosova  

Igor Pšeničnikov se v článku pro další ruskou zpravodajskou agenturu RIA více věnoval pozadí konfliktu. Město Kosovska Mitrovica obývá asi 10 000 Srbů, o jejichž ochranu se starají mezinárodní policejní síly KFOR. Bez této ochrany by tam dnes už žádní Srbové nebyli. Pšeničnikov také napsal, že Srbové v tomto městě žijí v neustálém strachu o svůj život a že v minulosti docházelo ke zlehčování povahy konfliktu mezi Albánci a Srby: „Stovky tisíc Srbů byly bestiálně ubity, o čemž západní tisk psal jen tak mimochodem, prý, došlo ke střetnutí mezi Srby a Albánci’.”

Pšeničnikov zpochybňuje samotnou existenci Kosova: „Tzv. Republika Kosovo se na mapě objevila pouze díky vojenské podpoře NATO a, v první řadě, USA. Ne náhodou pojmenovali hlavní ulici v Prištině na počest Billa Clintona.” Výše uvedený autor si nakonec klade otázku, s kým by měl Bělehrad vést v Prištině rozhovory, s prezidentem Hashimem Thaçim? „Není tajemstvím, dokonce ani na Západě, že bývalý velitel albánských bojovníků Hashim Thaçi se podílel na obchodě s lidskými orgány. Oběťmi tohoto obchodu byli samozřejmě Srbové… Ale o to se na Západě nikdo nestará. Hashim Thaçi je nejenom na svobodě, ale je ještě Západem uznán jako prezident Republiky Kosovo.”

Psali jsme: Spor mezi Srbskem a Kosovem se vyostřuje. Budeme se bránit, vzkazuje Bělehrad  

Jiný pohled na incident se srbským vlakem podává Aleksandr Čursin ve svém novinovém článku, jež zveřejnila Novaja gazeta. Podle něj jsou hlavní obětí této události Srbové žijící v Kosovu, jejichž odcizení od většinových Albánců se ještě více prohloubí. K dokreslení situace Čursin uvádí, že Kosovo uznalo 110 zemí světa, mezi které nepatří Rusko, a že státní rozpočet tvoří hlavně dotace ze zahraničí. Priština také bojuje s nezaměstnaností, jež mezi mladými lidmi dosahuje až 70 %, a s pašováním drog z Afghánistánu a Pákistánu přes své území dále do EU.

Bezprostřední reakci ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova z tiskové konference svolané kvůli komplikacím srbského vlaku přinesl televizní kanál RT: „Naneštěstí, Balkán nejednou stál na počátku velmi vážných konfliktů… Doufám, že tentokrát všichni rozumí nutnosti nedopustit ozbrojenou konfrontaci, přestože napětí vzrůstá.”

Psali jsme: Srbsko chce anektovat část Kosova jako Rusko Krym, bojí se prezident  

Poněkud uvolněnějším tónem komentuje celou událost Konstantin Volkov ve svém příspěvku pro deník Rossijskaja gazeta. Domnívá se, že se Srbové snaží tlačit na Prištinu v otázce postavení a práv svých krajanů v Kosovu. „Možná se Bělehrad rozhodl pro demonstraci síly, aby se rozhovory pohnuly z mrtvého bodu. Kromě toho se v Srbsku blíží prezidentské volby, předvolební preference vládní strany padají a vláda je často obviňována z nedostatku vlastenectví.”

Zdá se, že celá akce s vysláním vlaku z bělehradského nádraží do Kosova může být jen srbskou předvolební kampaní. K takovému závěru je možné dojít i po pročtení ryze ruskojazyčných zdrojů za předpokladu zapojení kritického myšlení. Nezbývá než doufat, že podobně smýšlí i obyvatelé Ruska. Pokud ale nejde o volby, tak má možná pravdu Sergej Lavrov, a sice že Balkán již nejednou stál na počátku velmi vážných konfliktů.