Bude Evropa obětována Rusku? Trump a Putin připravují novou Jaltskou dohodu o rozdělení sfér vlivu, obává se Evropa

Trump opakovaně chválil Putina jako chytrého a silného vůdce, s kterým by rád jednal. V rozhovorech tvrdil, že chce co nejdřív summit s ruským prezidentem a že by zrušil sankce výměnou za redukci nukleárních zbraní a podporu Moskvy v boji proti terorismu. Jeho slova vzbudila zděšení v bývalých sovětských pobaltských státech a v Polsku, kde se obávají, že budou obětovány jejich zájmy v šedé zóně mezi Ruskem a NATO. „Je zde reálné  nebezpečí, že dohoda s Putinem by urychlila rozpad politického Západu a hrála do karet Putinově velkolepé strategii udělat Rusko znovu velké – vskutku, větší než bylo v době carů a komisařů,“ tvrdí Strobe Talbott, zkušený vyjednavač s Ruskem, který byl náměstkem ministra zahraničí za vlády Billa Clintona.

Rostoucí znepokojení se taktéž objevuje v některých kruzích v Německu, kde kancléřka Angela Merkelová vedla evropský odpor vůči ruskému záboru Krymu a jeho destabilizaci východní Ukrajiny. Tyto příklady expanze Ruska Trump okázale ignoruje. Němci se obávají, že opuštěním od sankcí se veškeré ekonomické oběti, učiněné kvůli demonstraci nesouhlasu s ruskou ofenzivní politikou, vejdou vniveč. „ Mou největší starostí je, že Washington signalizuje Rusku, že je v pořádku se vměšovat do politiky suverénních národů, které jsou vaši sousedé," řekl Constanze Stelzenmüller, německý vedoucí pracovník v Center on the United States and Europe na Brookings Institution ve Washingtonu.

Možné scénáře

Někteří evropští analytici, zejména ve Francii, tvrdí, že porozumění mezi USA Ruskem by mohlo mít za následek „finlandizaci" zemí mezi Ruskem a NATO. Během studené války, Finsko mělo demokratickou samosprávu a tržní ekonomiku, ale bylo oficiálně neutrální a příznivě nakloněné Sovětskému svazu. „Finlandizace by byl nejrozumnější výsledek pro Ukrajinu a Gruzii, ale to na může být už příliš pozdě," říká Gilles Andreani, bývalý šéf think tanku francouzského ministra zahraničí. Tato myšlenka se sice uchytila v jistých kruzích Paříže, ale u konzervativců v Berlíně, Washingtonu i ve Střední Evropě vyvolává akorát pobouření, protože popírá právo bývalých sovětských republik vybrat si své spojence.

„V případě, že by se USA smířila s dohodu, která by dala Ukrajinu zpět do ruské sféry nadvlády, to samo o sobě by bylo neomluvitelné," říká Talbott, který je nyní prezidentem Brookings Institution. " Bylo by to také velmi nebezpečné, protože by se tím zvýšilo pokušení pro Putina a jiné, kteří by si mysleli, že pokud to tak mohou udělat s Ukrajinou, mohou to udělat i s pobaltskými státy." Podle Antonia Missoroliho, ředitele Ústavu EU pro bezpečností studia, nemá Rusko – na rozdíl od roku 1945 - tolik ozbrojených sil, aby mohlo obsadit a držet teritoria  ve východní Evropě. Nicméně, i tak se Putin bude nadále snažit odhalit slabost, využívat přetrvávajících konfliktů v sousedství Ruska a pokoušet se vyvést Evropy z rovnováhy, aniž by ale uskutečnil příliš zjevnou akci schopnou spojit Evropu v jeden celek.

Trumpovo nadšení pro ruského prezidenta stojí v ostrém kontrastu s vnímáním Ruska ze strany jeho státního tajemníka a ministra obrany. Bývalý generální ředitel ExxonMobil Rex Tillerson i vysloužilý generál James Mattis se nechali slyšet, že Rusko představuje hrozbu pro USA i jejich evropské spojence. Podporují proto zachování sankcí proti Rusku za jeho akce na Ukrajině a považují alianci NATO, kterou Trump opakovaně nazval zastaralou, za základní kámen západní bezpečnosti.

Zájmy Washingtonu a Moskvy

Oba muži by mohli přesvědčit Trumpa, aby pokračoval v krocích vůči Rusku nepřátelské Obamovy administrativy. Ta požadovala po Moskvě, aby přestala podporovat a pomáhat rusky mluvícím rebelům na východní Ukrajině a umožnila mezinárodní dohled na hranicích mezi Ruskem a Ukrajinou, aby se zabránilo toku zbraní a speciálních jednotek. Taktéž chtěla zvrátit ruskou koncentraci vojenských sil v baltické enklávě Kaliningradu, mezi Polskem a Litvou, a ukončit jeho vpády do vzdušného prostoru a pobřežních vod evropských spojenců. V neposlední řadě chtěla též omezit ruské hackování.

Trumpovou prioritou však zřejmě bude získat si přízeň Ruska kvůli boji proti terorismu. Díky tomu by mohl ochotněji přistoupit na požadavky Ruska ohledně sankcí, které ohrožují jeho finanční sektor i omezují jeho technologický výzkum, díky čemuž stagnuje extrakce ropy a plynu v arktických zásobách. Moskva se bude snažit využít svého vlivu na Trumpa též k zastavení expanze NATO a rovněž bude tlačit na skončení toho, co vnímá jako USA podněcované „barevné revoluce“, ve kterých pro-demokratičtí aktivisté kritizují autokraty na Ukrajině, Gruzii a Kyrgyzstánu.

Trumpova ochota přistoupit na tyto požadavky je nejistá, ale už teď je jisté, že se snaží vydobýt si slávu uzavřením dohody, jaká snese srovnání s Nixonovým otevřením se komunistické Číně nebo s dohodou Ronalda Reagana s Michaelem Gorbačovem, píše Politico.