Rusku nelze kázat. Expert na ruské dějiny prozradil, co platí na Kreml

Společný jazyk je základ

Americký ministr zahraničí Rex Tillerson navštívil Rusko poté, co se mu na italském summitu G7 nepodařilo přimět další členy této organizace, aby odsouhlasili uvalení nových sankcí na Rusko. Šéf americké diplomacie přitom údajně vyzval Kreml, aby upustil od podpory syrské vlády a postupoval s USA a jejich spojenci. Pokud by toto bylo ultimátum, podle McCauleyho je odsouzené k nezdaru.

"Rex Tillerson je přední americký diplomat a když se setká se Sergejem Lavrovem a případně také Vladimirem Putinem, musí se jako diplomat chovat a nikoliv Rusům kázat a říkat: tohle musíte udělat," konstatuje expert s tím, že daný přístup by vedl ke krachu. Nabádat Rusko ke stažení se ze Sýrie, zastavení podpory syrského režimu jen na základě toho, že si to přejí Spojené státy, nebude jakkoliv účelné, podotýká odborník.

Tillerson tak musí s Lavrovem a Putinem najít společný jazyk, společnou základnu, následně předložit nějaké návrhy, zeptat se, co rusové chtějí, co si myslí a jak hodlají postupovat ve vzájemných vztazích, které jsou momentálně s ohledem na bombardování a chemický útok, s nimiž je Rusko spojováno, poměrně napjaté, soudí McCauley. Toto považuje za velmi důležité.

Americká vyslankyně při OSN Nikki Haleyová přitom hovoří o možných dalších amerických útocích, což je velmi ostrá rétorika, poukazuje historik. Tillerson proto podle něj musí zklidnit vlny, vyložit americké záměry, zeptat se na ruské požadavky a následně se pokusit najít styčnou plochu.

Skutečnost, že skupina G7 odmítla americkou a britskou snahu uvalit na Rusko nové sankce podle experta ukazuje, že Washington a Londýn nemohou dalším pěti zemím uvedeného uskupení diktovat svou vůli. "Problém je, že sankce nezafungovaly. Myšlenka sankcí vychází z konceptu, že pokud použijete ekonomické sankce, pak můžete změnit chování, politiku protivníka," vysvětluje McCauley. Dodává, že ruská politika se kvůli sankcím nezměnila a nastala jiná situace, kdy je Rusko poměrně odhodlané sankce překonat.

"Pokud se podíváte na situaci v zemědělství,ruské zemědělství se rozvíjí částečně kvůli sankcím. Rusové proto říkají: sankce na nás nebudou mít žádný vliv, naše politika bude v zájmu Ruska," pokračuje historik. Naopak odkazuje na Německo, konkrétně 6 tisíc německých firem, které v Rusku před zavedením sankcí působily a které přišly o hodně peněz, což platí i o Italech. Většina Evropanů tak podle odborníka inklinuje k návratu před uvalení sankcí a jak se ukazuje, Britové s Američany jim nyní nedokážou vnutit svou vůli.

Američanům chybí strategická vize

Co se týká Sýrie, Rusko má na rozdíl od Spojených států strategický plán pro tuto zemi, konstatuje McCauley. Uvádí, že nová americká zahraniční politika se teprve rodí, je vedena za pochodu, přičemž naráží na jisté překážky, které se následně snaží obcházet. "Je to politika ze dne na den, není v tom žádná celková strategická vize," kritizuje expert. Tvrdí, že nejprve je třeba znát odpověď na základní otázku, jakou politikou vlastně chtějí USA ukončit válku v Sýrii a jak má podle představ Washingtonu poválečná Sýrie vypadat.

Zatímco Rusko již předložilo návrh poválečné syrské ústavy, americká strana musí s něčím podobným teprve přijít, poukazuje odborník. Dodává, že momentálně nepanuje mezi americkou elitou shoda. Podle McCauleyho se zdá, že existuje skupina tří amerických generálů v čele s H. R. McMasterem, který dokáže prosazovat svou vůli a získal značný vliv, přičemž vůči Rusku sleduje poměrně tvrdou linii a snaží se přimět Moskvu a Asada k ústupkům.            

"To nepovede k úspěchu," varuje historik. Domnívá se, že je nutné respektovat Rusko i Asada, který byl ostatně do prezidentského křesla zvolen, a pokusit se najít nějakou možnou společnou základnu. Při absenci strategické vize však Spojené státy mohou rychle měnit své názory na mnoho věcí, míní McCauley. Doplňuje, že dokud s takovou vizí Američané nepřijdou, bude pro ostatní velmi obtížné jednat s nimi o budoucnosti Sýrie.