Koho musí Le Penová přesvědčit, aby vyhrála volby? Odpověď Vás překvapí

Jednou z Trumpových podporovatelek je Asra Nomaniová, aktivistka, bývalá reportérka Wall Street Journal a učitelka žurnalistiky na Georgetown University. Sama sebe považuje za liberální muslimku a proto pro mnoho lidí bylo nepochopitelné, když vyjádřila veřejnou podporu Donaldu Trumpovi, jehož protimuslimské názory jsou široce známy a který je považován za šovinistu. Nomaniová vysvětluje, že chtěla ukázat, že Trump není volen jen rozhněvaným bílým, šovinistickým mužem nižšího či žádného vzdělání.  

Konzervativní volič nicméně převažuje. Podle výzkumu PerryUndem Research/Communication 31% Trumpových příznivců souhlasí s tím, že by se ženy mely vrátit k tradičnímu rozdělení rolí ve srovnání s 21% všech žen v průzkumu. Jeden za čtyř Trumpových voličů věří, že muži jsou obecně lepšími politickými vůdci. Na úplně pravém okraji Trumpova příznivců jsou ženy jako Lana Lokteffová, hostitelka internetového rozhlasového pořadu, která dokonce považuje i ženské volební právo za destruktivní.

Výzkum ale též potvrdil to, že Trumpovými voličkami jsou i liberální ženy jako Nomaniová. Třetina Trumpových voliček se označila za umírněné nebo liberální. 77% chce, aby Trump přispíval k rozvoji rovnosti žen. Mnoho z těchto voliček kritizovalo nadměrnou přecitlivělost  moderního feminismu - 53 procent souhlasilo, že ženy často nesprávně interpretují nevinné situace jako sexistické – aniž by ale odmítalo rovnost.

Trump si srdce těchto voliček získal svým bojem proti politické korektnosti. Nomaniová s ním sdílí názor, že politická korektnost nedovoluje liberálům vzít pořádně v úvahu radikální islám jako nebezpečnou sílu, ohrožující mimo jiné právě i práva žen. „Hanna“ a „Julia“, dvě studentky univerzity, které si nepřáli být jmenovány, se právě kvůli otázce politické korektnosti rozhodly volit  Trumpa. „Hanna“ cítí roztrpčení z toho, jak otázka pohlaví (genderu) dávána do každého předmětu, včetně těch, které by měly být tvrdou vědou jako je například neurověda. Též jí vadí jisté pokrytectví univerzity, která na jednu stranu hlásá feminismus, a na druhou stranu v kurzech o náboženství vyučuje toleranci k nezápadním kulturách, ve kterých ženy souhlasí s vlastním bitím (jak je tomu např. v některých částech islámského světa. Jakési „doporučení“ bít neposlušné ženy je obsažené v Koránu.)

Hlavní Trumpův stratég Steve Bannon, který je znám jako horlivý bojovník proti politické korektnosti, v roce 2011 chválil ultrakonzervativní hnutí Tea Party za prosazování pravicového feminismu a první „středopravicové hnutí v principu vedené ženami.“ Bannon za hlavní přínos těchto žen považuje to, že jsou „hlavní operační pracovnice americké rodiny". Tyto ženy, jako např. Sarah Palin, však neusilují o provozování domácnosti, ale země. Pravicový feminismus zastávaný těmito ženami tak není primárně o návratu žen k rodinnému krbu, ale spíše o ochraně výdobytků ženské emancipace, která je ohrožována vzestupem radikálního islámu.

Marine Le Penová – ikona populistického feminismu

Marine Le Penová je momentálně jednou z vůdčích postav tohoto druhu feminismu. Její strana, Národní Fronta, byla většinou volena staršími,velice konzervativními – většinou katolickými – voliči. Le Penová toto dokázala změnit. Díky tomu, že se stylizovala do role moderní, emancipované ženy – v zásadě feministky – přitáhla ke straně jinak váhavé, s programem Národní Fronty se neztotožňující (a možná jej dokonce odmítající) ženy. Le Penová ve své kampani tvrdí, že "brání francouzské ženy" a jejich právo vybrat si, zda chtějí nosit sukni, chodit do práce nebo do bistra bez hrozby islámského fundamentalismu. Závoj a burka jsou pro ní symboly útlaku ženy a zároveň zhanobení francouzského sekularismu, a jako takové neakceptovatelné pro moderní francouzskou ženu. Le Penová k podepření těchto myšlenek dokonce citovala ikonu francouzského feminismu, Simone de Beauvoir.

Al Džazíra připomíná, že feminismus Le Penové je některými skupinami považován za „falešný feminismus“, jehož účelem je pouze přitáhnout k její osobě voličstvo ženského pohlaví. Feministické hnutí Femen, které často bojkotuje její akce, tvrdí, že Penová zneužívá feminismus k prosazení svých xenofobních návrhů proti migrantům. Feministický blog Jezebel podotýká, že jako jiné vrcholné ženské političky v šovinistických zemí (jako např. Indira Gándhí), i Le Penová získala své postavení díky svému jménu a proto ji lze těžko vnímat jako symbol ženské emancipace v politice.

Foreign Policy píše, že ačkoliv by se mnohé voličky Trumpa (a i Le Penové) nenazvaly populistkami, je to dobré slovo, které vystihuje tento nový druh feminismu. Jak dokazují útoky některých feministických skupin proti Le Penové, tradiční feminismus nahlíží populistický feminismus s despektem a znepokojením. Tento nový druh feminismus ale je odhodlán hledat vlastní cestu emancipace a zmocňování (empowerment). Ač se lze ptát, zda-li Trump a Le Penová jsou skutečně těmi nejlepšími kandidáty pro tuto revoluci, jejich nespokojenost a obavy si zaslouží být slyšet.