Erdoğan je nový Hitler? Historik nešetří kritikou "tureckého sultána"

Erdoğan potlačuje svobodu nejen v Turecku

Během oficiální návštěvy Washingtonu dne 16. května mlátili Erdoğanovi bodyguardi pokojné demonstranty – včetně mnoha amerických občanů – před tureckou ambasádou, přičemž jich nejméně 11 zranili, poukazuje expert. Dodává, že byli zatčeni dva demonstranti, zatímco Erdoğanově ochrance, které pomáhali další turečtí rváči, tento útok v srdci americké metropole prošel.    

Deník New York Times, který zkoumal záznam incidentu, dokázal identifikovat 24 útočníků, přičemž většina z nich pocházela z prezidentova doprovodu a tudíž zřejmě disponuje diplomatickou imunitou, uvádí Boot. Konstatuje však, že i tak je lze označit za „nežádoucí osoby“ a zakázat jim volný vstup na území Spojených států.

„Osm útočníků byli jednoduše Erdoğanovi stoupenci, včetně jednoho muže, který žije v New Jersey a dalšího z Virginie. A třetí je z Toronta,“ pokračuje odborník. Poukazuje, že jeden z nich se dokonce New York Times přiznal, že nakopl demonstrantku, která ležela na zemi, avšak – jak se zatím zdá – žádný z těchto pachatelů není vyšetřován.

Došlo pouze k tomu, že turecký velvyslanec ve Washingtonu byl povolán na americké ministerstvo zahraničí Thomasem Shannonem, náměstkem šéfa diplomatického resortu a kariérním diplomatem, konstatuje publicista. Pokládá otázku, zda Turci brali tento rozhovor vůbec vážně, jelikož nekorespondoval s obsahem Twitteru amerického prezidenta Donalda Trumpa, který naopak hojně vychvaluje Erdoğana.

I tak se turecké ministerstvo zahraničí snažilo podat oficiální protest u amerického velvyslance v Ankaře kvůli „agresivním akcím amerického bezpečnostního personálu během (Erdoğanovy) návštěvy Washingtonu“, připomíná Boot s tím, že Turky zřejmě ve skutečnosti rozlítilo, že washingtonská policie nedokázala „rozehnat nepovolenou a provokativní“ demonstraci. „Nejenže Erdoğan potlačuje svobodu projevu doma, ale nyní ji zřejmě hodlá potlačovat i ve Washingtonu – a ze strany americké vlády se mu nedostává přílišného odporu,“ zuří historik.

Trpí tisíce Turků, Trump gratuluje   

Celá záležitost má nyní pokračování, jelikož Erdoğan se zaměřil na Enese Kantera, tureckou basketbalovou hvězdu, která hraje v NBA za Oklahoma Thunder, poukazuje expert. Vysvětluje, že sportovec je otevřeným stoupencem v exilu žijícího klerika Fetulláha Gülena, jehož Erdoğan bez jakýchkoliv konkrétních důkazů viní ze zosnování loňského neúspěšného vojenského převratu. Minulý měsíc tak turecké úřady Kanterovi, který byl tou dobou na světovém charitativním turné, zrušily platnost pasu, na základě čehož byl krátce zadržen v Rumunsku, přičemž se obával, že ho země vydá do Turecka, kde by ho Erdoğan mohl uvěznit, uvádí Boot. Dodává, že za pomoci amerického ministerstva vnitřní bezpečnosti se Kanter naštěstí mohl vrátit do Spojených států.

Kanterova rodina však zůstává v Turecku a může se stát terčem odvety, obává se publicista. Podotýká, že basketbalistův otec Mehmet, profesor genetiky, zašel tak daleko, že se veřejně syna zřekl. „Omlouvám se tureckému lidu a prezidentovi za to, že mám takového syna. Jeho postoje a chování znepokojují naši rodinu,“ cituje historik profesorovo stanovisko otištěné v tureckých médiích.

Ani to však neuchránilo profesora před ztrátou místa na univerzitě, podobně jako tisíce jiných akademiků, a nyní byl tureckým režimem dokonce zatčen, stejně jako dalších zhruba 45 tisíc politických vězňů v zemi, deklaruje odborník. Odkazuje na tweet Enese Kantera z 2. června, ve kterém světu oznámil, že jeho otec skončil ve vězení a stejně jako tisíce dalších může být mučen, přičemž Erdoğana nazval „Hitlerem našeho století“. 

Postup vůči basketbalistovi a jeho rodině označuje Boot za pobuřující, ačkoliv činy turecké vlády se podle něj nedají srovnávat s nacistickým Německem, jak Kanterův tweet tvrdí. „Je ale velmi zlé, že tolik Turků trpí zásahy svého nového sultána,“ píše odborník. Přiznává, že USA nemohou Erdoğana zastavit, ale mohou dát najevo svůj odpor k jeho chování a akcentovat dodržování lidských práv, především ze strany spojenců z NATO. K tomu se však Trumpova administrativa neuchýlila, kritizuje historik. Připomíná, že americký prezident dokonce svému tureckému protějšku v dubnu zatelefonoval, aby mu pogratuloval k vítězství ve zmanipulovaném referendu, které dále posílí jeho již tak rozsáhlé pravomoci.          

Spojené státy musí s Tureckem spolupracovat na Blízkém východě, ale to podle experta neznamená, že by měly poskytnout Erdoğanovi bianko šek k represím. Trumpův slogan zní „Amerika na prvním místě“ a prezident jej musí prosazovat ve chvíli, kdy cizí diktátor útočí na americké občany, uzavírá Boot.