Volili by i kozu! Na adresu voličů toužících po změně zaznívají ostré komentáře

Po prvním kole voleb, ve kterém REM naprosto dominovala, se spekulovalo, že by mohla získat až 400 až 460. Opozice se obávala, že by REM mohla vládnout v sovětském stylu. To nenastalo. REM má sama o sobě dost hlasů (308), aby se nemusela spoléhat na hlasy svých spojenců z MoDemu, centristické strany ministra spravedlnosti Françoise Bayroueho, který podpořil Macrona v prezidentské volbě. Macron má díky tomu prakticky otevřené dveře pro své reformy, aniž by si musel příliš lámat hlavu s opozicí.

Zatímco výsledek Macrona může těšit, méně potěšující pro něj je legendárně nízká účast, která byla ještě nižší než už v tak slabém prvním kole. Vlastně se jednalo o nejnižší volební účast v druhém kole parlamentních voleb v dějinách francouzské Páté republiky, založené v roce 1958. Důvody jsou různé: nezájem voličů po letech politických kampaních, rozčarování obou základních levicových a konzervativních voličů, kteří rezignovali na zastavení Macrona, a dokonce i pěkné počasí.

Pro Macrona to nicméně znamená, že velká část společnosti zřejmě není nadšena pro jeho reformy a též ukazuje, že nebyl schopen získat na svou stranu ty voliče, kteří nejsou okouzleni jeho sliby a osobností.

Někteří z těchto Macronem neoslovených voličů ale byli ještě méně zaujati tradiční levicí. Socialistická strana dosáhla lepšího výkonu, než se čekalo. I tak je 29 míst, které bude mít, „debakl“, jak uznal její vůdce Jean-Christophe Cambadélis, který zažil ponižující prohru v okrese, který kontroval již 25 let. Cambadélis ještě v neděli podal svou demisi.

Ačkoliv získali méně hlasů, krajně levicová Nepodrobená Francie Jeana-Luca Mélenchona spolu s komunisty dosáhla prakticky lepšího výsledku Socialistická strana. Mélenchon, který v prezidentských volbách získal neočekávaně silných 19%, dokázal v parlamentních volbách porazit svou konkurentu, Marine Le Penovou, která je poprvé zvítězila ve francouzských parlamentních volbách (předtím byla europoslankyní). Úspěch těchto radikálních hnutí, které by za jiných podmínek zřejmě neměly šanci, ukazuje, jak hluboce touží Francie po změně.

Zoufalá touha

Právě na této touze stavěl Macron a tato touha jej vynesla jak do prezidentského úřadu, tak mu zajistila vítězství v parlamentních volbách. Požadavku obměny „okoukaných“ tváří Macron vyhověl bezprecedentní počtem poměrně mladých (průměrný věk nových poslanců z jeho strany je asi 47 let, což je asi o 10 let méně než u předchozího parlamentu), kteří prakticky nemají zkušenost s vrcholnou politikou. Polovina kandidátů do poslanecké sněmovně jsou ženy - což bude znamenat významný posun v rovnováze pohlaví v Národním shromáždění.

Tato novost slibuje přinést svěžest do zatuchlého ovzduší francouzské politiky, zároveň ale představuje problém. Nikdy nebylo zvoleno tolik nezkušených nováčků, kteří si budou muset poradit se složitostmi legislativní práce. REM se tak bude v mnohém muset spoléhat na „staré mazáky“, kteří k ní přestoupili z jiných stran a kteří jsou obeznámeni s fungováním parlamentu.

Navíc, díky poměrně velkému rozptylu členů REM, zastávajících levicové i pravicové názory, bude pro Macrona těžké je usměrňovat. Jeho volba předsedy Národního shromáždění (naznačil, že by to mohla být žena) je tak velice podstatná pro zvládnutí potenciálně neorganizovaného parlamentu a zajištění reforem, které chce mladý prezident prosadit.

Zoufalá touha po změně, která charakterizovala francouzské volby, nezůstala ušetřena sarkastických poznámek, jak referuje francouzská mutace webu The Local. Politický analytik Christophe Barbier např. řekl po prvním kole parlamentních voleb, že „byste mohli vzít kozu a dát jí podporu od Macrona a měla by dobrou šanci být zvolena." Zkušený levicový novinář Edwy Plenel se vyjádřil podobně, když řekl, že i „oslové“ by se dostali moci díky síle Marconovy vlny. „Absolutní moc je nebezpečím," varoval.

Macronovi voliči ale s takovými srovnáními, které byli používáni i protivníky REM během voleb, nesouhlasí. Je to podle nich neuctivé vůči nim a jejich volbě a ignoruje to skutečnost, že i jiní prezidenti získali v letech 1968, 1981 nebo 2002 obrovskou většinu. „Jsme v systému, který nabídne většině prezidentovi, jakmile je zvolen," řekl např. Sandrine, 48letý státní úředník. „Lidé jsou unavení z toho, že vidí vždy stejné tváře," řekla Natacha Dumayová, 59letá učitelka.  „I když neznáme nové tváře, není to důležité. Nevolíme (REM) pro jednotlivce, ale pro program," dodala.