Ukrajina v NATO: Utopie, nebo předzvěst perfektní spolupráce?

Historické pozadí

NATO a Ukrajina se poprvé dostaly do vzájemného kontaktu v roce 1991. Brzy po získání nezávislosti se Ukrajina přidala k North Atlantic Cooperation Council (nyní Euro-atlantská rada partnerství). V roce 1997 vznikla NATO-Ukraine Comission (NUC) jako speciální orgán pro komunikaci a pomoc mezi NATO a vládou v Kyjevě. Aby projevil ochotu Ukrajiny, poslal prezident Leonid Kuchma jednotky na pomoct mírových operací NATO v Jugoslávii.

V roce 2002 se členství v NATO stalo jedním z hlavních cílů Ukrajiny. Díky tomu se vztahy těchto dvou ještě prohloubily. Tehdejší prezident Viktor Juščenko se snažil protlačit více spolupráce s NATO a Ukrajina měla naději, že se do aliance dostane.

Po volbě Viktora Janukovyče prezidentem v roce 2010 se vztahy NATO-Ukrajina změnily. Ukrajina změnila své cíle a už neusilovala o členství v alianci. I tak však spolupráce pokračuje, díky Chartě podepsané v roce 1997. NUC je stále pevně u síly a poskytuje možnost kooperace Ukrajiny a NATO.

Vliv Ruska na vztahy Ukrajiny a NATO

Jedním z důvodů změny postoje Ukrajiny vůči NATO bylo Rusko. Od devadesátých let se Rusko snažilo získat zpět svůj vliv na oblast dřívějšího Sovětského svazu. Ukrajina je považována za geopoliticky důležitý prostor, proto má o ni Rusko takový zájem a nechce ji blízko k NATO.

Ukrajina se tak ocitla ve složité situaci, protože ruský nátlak nešlo ignorovat. Místo toho se pokusila vycházet s Amerikou i s Ruskem. Ukrajina je navíc rozpolcená i vevnitř, na západní a východní část. A každá část chce něco jiného. Ukrajina však nepodepsala žádné smlouvy s Ruskem a bývalými státy Sovětského svazu, ačkoliv s nimi spolupracovala.

V současné době se Ukrajina do spolupráce s NATO nehrne, ovšem bere to pragmaticky. Řeší tak spíše „Co z toho budu mít?“ než hodnoty, které z takové kooperace vyvstávají. Tento přístup nevychází z lidu, nýbrž z ukrajinské elity, která svůj názor může kdykoliv změnit.

Dilemata budoucí pomoci

NATO i Ukrajina souhlasí, že je potřeba spolupracovat, každý má své zájmy. Obě strany mají zájem o pragmatickou úroveň kooperace, ovšem není jisté, jak se jim to podaří. Možnosti jim zhoršují protichůdné tendence, které to celé komplikují.

Podpora ukrajinských reforem stále patří mezi nejdůležitější. Přesto není jisté, jestli jsou ukrajinské autority připraveny reformy zajistit. Po roce 2010 pokleslo množství institucí a expertů na euroatlantickou integraci. Výsledkem je nejistota a stagnace.

Nelze předpokládat, že by se vztahy NATO a Ukrajiny vyvíjely pouze na bázi pragmatičnosti. Je potřeba dosáhnout rovnováhy mezi pragmatickým a hodnotovým přístupem, bez něho spolupráce nevyjde. Je však nutné uvědomit si přítomnost a vliv Ruska na tyto vztahy a s tímto uvědoměním postupovat.