Exorcismus je vzkvétajícím průmyslem. Nejvyšší ruský patriarcha jej chce začlenit do zdravotnictví

Patriarcha Kiril se ozval proti námitkám, který namítají, že vyhánění démonů je „nevědecké“. Podle něj je démonické posednutí skutečné a jen církev může před ním uchránit. „ Každý, kdo někdy navštívil exorcismus, byl svědkem toho, jak kněží často poráží tyto hrozné síly zla," řekl Kirill. . Odstranění démonů by podle něj mohlo pomoci v těch případech, kdy profesionální psychologové selžou a nejsou schopni najít vědecké vysvětlení.

Podle některých sekulárních lékařů exorcismy mají skutečně potenciál poskytnout pozitivní psychologický efekt. Dr. Stephen Diamond ve svém článku pro Psychology Today tvrdí, že je nesmírně obtížné přesvědčit věřící od „vytrvalého přesvědčení, že jsou oběťmi démonického posednutí. " Podle něj je proto někdy nejlepším přístupem využít toto „přesvědčení pacienta ve prospěch léčby."

Temné stránky exorcismu

Server Vice však takové stanovisko považuje za zavádějící. I když u některých skutečně může mít exorcismus být terapeuticky nápomocen, u většina případů naopak může být zdrojem psychologických a i fyzických poruch. Vice cituje případ Marie McClellanové, která si myslela, že je posednutá démonem. Poprvé si to měla uvědomit ve svých patnácti, během pašijového představení v jí navštěvovaném evangelickém kostele. Když herec hrající Ježíše byl přibíjen na kříž, začala rychle dýchat a prudce se škrábat.

Cizí kněz si všiml jejího prazvláštního chování. Sevřel její paže a přišpendlil jí na podlahu. „ Hrála jsi Ouiju (desková hra, jejíchž pomocí lze prý komunikovat se záhrobím – poznámka redakce)?“ zeptal se jí, na což ona přisvědčila. Kněz jí řekl, že je posednutá. Několik minut se nad ní modlil, pak odešel. Ona jej už nikdy neviděla.  

Její modlitby jí ale nepřinesly úlevu. Po následující tři roky McClellanová v sobě cítila démona. Začala poškozovat své tělo, ke kterému cítila nechuť. Jedné noci, když pracovala jako poradkyně kostelního tábora u Sussexu, ucítila, jak jí démon ovládl. Začala skákat jako šílená sem a tam, mumlající něco pro sebe. Modlící se kruh církevních poradců a pastýřů ji obklopil a začal provádět exorcismus, což jí velice vyděsilo.

„Někdo se vždycky modlil nade mnou, mnohé z toho nebylo anglicky. Všichni mluvili jazyky, grilovali mě, abych přiznala své hříchy, a jak byl každý hřích přiznán, vyzvali Ducha svatého, aby ze mne vyhnal démona,“ vzpomíná si McClellanová, která během vymítání omdlela, což bylo vnímáno jako známka toho, že ji démon opustil.

Nyní už si nemyslí, že byla skutečně posednutá. Lékaři se domnívají, že trpěla poruchou úzkosti, která se ještě zhoršila naznačením démonického posednutí a později hrozným zážitkem exorcismu. Ačkoliv skončila s trvalým psychickým poškozením, které trvalo léta terapie k překonání, měla ještě štěstí. Jiné exorcismy mohou být ještě fatálnější. Tomu tak bylo u Kyong-A Ha, 25leté ženy, která hledala pomoc s její nespavostí u evangelisty Jeana Parka, vedoucího Jesus-Amen Ministries. Během šestihodinového exorcismu byla žena více než 100krát udeřena, přičemž došlo ke zlomení 10 jejích žeber. Park řekl policii, že za rány na jejím těle – a její smrt – jsou zodpovědní démoni.

Podle křesťanského think tanku Theos ve Velké Británii roste počet žádostí o uskutečnění exorcismu. Mnozí žadatelé nicméně trpí psychickými a fyzickými poruchami, s kterými by jim měli pomoci skuteční odborníci. Think tank nevylučuje, že existuje démonické posednutí, podotýká však, že některé křesťanské skupiny – zvláště evangelíci – mají tendenci přičítat spirituální příčiny i věcem, které mají zcela logické vysvětlení.

Podle jejich představ každý potenciální hřích může být pozvánkou pro démony, aby „hříšníka“ posedli. Což, ironicky podotýká Vice, prakticky znamená, že kdokoliv může být kdykoliv posednut. Theos varuje, že nebezpečí takového myšlení spočívá v tom, že křesťanská komunita může přesvědčit psychicky nevyrovnané lidi, že jsou ohroženi démony a tím ještě zhoršit jejich psychický stav. Tento typ psychického zneužívání nazývá Theos spirituálním zneužíváním.

Exorcismus na vzestupu

V populární kultuře je exorcismus spojen především s katolicismem. Podle francouzského listu Le Monde existuje v katolických kruzích velká poptávka po exorcismu. 75% těchto žadatelů jsou ženy, z nichž velká většina byla oběťmi sexuálního zneužívání (znásilnění, incestu atd.) Katolická církev se snaží na poptávku přiměřeně reagovat. Vatikán přijal opatření, aby každá diecéze měla alespoň jednoho exorcistu. V roce 2014 též uznal  Mezinárodní asociaci exorcistů, sdružení katolických kněží provádějících exorcismy na celém světě, a začal pořádat vlastní kurzy exorcismů.

Vice podotýká, že katolická církev provádění exorcismů sleduje a snaží se zabránit tomu, aby za démonicky posednutého byl považován každý, kdo má nějaký psychický či fyzický problém. Oficiální revidované pokyny k exorcizmu z roku 1999 stanovují, že „osoba, která tvrdí, že je posedlá, musí být vyšetřena lékaři, aby se vyloučila duševní nebo fyzická nemoc."

Vatikán k otázce zvýšeného zájmu o exorcismus vydal stanovisko, ve kterém za zdroj problémů vidí růst černé magie, pohanství a satanských rituálů. Otec Gabriel Amorth, asi nejznámější moderní exorcista, dokonce přičítá vzestup exorcismu józe a Harry Potterovi.

Odborník na moderní populární náboženství, Adam Possamai, však považuje za zdroj popularity exorcismu tutéž tendenci, která dává popularitu východní spiritualitě i magii, vůči kterým se Amorth tak vymezuje. Současní lidé se podle Possamaie mnohem více zajímají o emocionální, čarovnou stránku života než o tu racionální, což vede k „magickému myšlení.“ Díky filmům jako Vymítač ďábla se exorcismus stal součástí populární kultury a tím lidského vědomí, tvrdí Possamai, a proto došlo k jeho revitalizaci.