Česko jako nejateističtější země? Nový průzkum ukázal, jak to je

Výzkumná agentura zkoumala 18 zemí ze střední a východní Evropy. Dvě z nich, Arménie a Řecko, mají oficiální náboženství a dalších devět preferuje určitý typ náboženství. V průměru, 66% respondentů z těchto zemí tvrdí, že oficiální nebo preferovaná víra je důležitá pro jejich národní identitu, tj., že aby člověk byl např. „pravým Řekem,“ musí vyznávat preferované náboženství (v tomto případě se jedná o oficiální náboženství, kterým je pravoslavná církev).

Největší procento těch, kteří národní identitu svazují s náboženstvím, se vyskytuje v Arménii (82%) a v Gruzii (81%). Následuje Srbsko (78%), Řecko (76%), Rumunsko (74%) a Bulharsko (66%). Vzhledem k silné pozici katolické církve u Poláků je možné překvapivé, že není větší číslo polských respondentů (64%), kteří vnímají náboženskou příslušnost jako důležitou součást národní identity. Vzhledem k pokusům Putinovy vlády vzbudit v Rusech nadšení pro tradiční náboženské hodnoty jakožto součást ruské identity, by se též dalo čekat daleko větší číslo těch, co spojují náboženství a národ (57%).

U těch států, které nemají oficiální či preferované náboženství, byl medián respondentů, jenž považovali náboženské vyznání za podstatnou součást národní identity, jen 43%. Některé nicméně vykazovali této ideji větší podporu než jiné státy prvního typu. Např. v Bosně (59%), Chorvatsku (58%) a na Ukrajině( 51%), zemích bez preferovaného náboženství, je více těch, co spojují náboženskou a národní identitu, než u zemí s preferovaným náboženstvím jako je Litva (56%) či Bělorusko (45%).

Ve čtyřech státech se pro tuto ideu vyjádřilo méně než 50% respondentů, přičemž u zbylých tří států je to dokonce méně než 30% - výjimkou je Maďarsko s 43%. V České republice spojuje náboženství a národní identitu 21% respondentů, ještě méně je tomu tak u Estonska (15%) a Lotyšska (11%). Ani jedna z uvedených zemí nemá preferované náboženství.

Separace státu a náboženství

ČR nicméně svou pověst vůči oficiálnímu náboženství potvrdila v jiné otázce týkající se vztahu států  náboženství. 75% respondentů si myslí, že by náboženství  stát měly zůstat oddělenými sférami. Větší procento respondentů pro tuto myšlenku se našlo jen mezi obyvateli Bosny (76%), tedy nábožensky rozmanitou zemí, jenž si prošla krvavou etnickou a náboženskou válkou. Obecně, země bez oficiálního a preferovaného náboženství se majoritně vyjadřují pro separaci náboženství a státu, medián je 68%, přičemž nejmenší je podpora oddělení na Ukrajině (57%).

V případě zemí s oficiálním či preferovaným náboženstvím je otázka separace náboženství a státu nahlížena s větší rozmanitostí. V průměru 50% je proti oddělení náboženství a státu. Nicméně, v Řecku (62%) a zvláště v Polsku (70%) jsou respondenti pro separaci státu a náboženství. Větší procento těch, kteří nefandí splývání náboženství a státu, je též v Moldávii (59%) a Srbsku (59%).

Veřejnost je relativně více rozdělena v případě této otázky v Bělorusku, Bulharsku a Rusku, kde 50% upřednostňuje udržování oddělených hranic mezi náboženstvím a státní politikou, zatímco 42% v každé zemi říká, že by stát měl podporovat šíření náboženských hodnot a víry. V případě Litvy (47%), Gruzie (44%) a Arménie (36%) je menší procento těch, co chtějí separaci náboženství.

Lidé v zemích s oficiálním nebo preferovaným náboženstvím jsou také v průměru více než ty, kde není oficiální či preferované náboženství pro to, aby vláda finančně podporovala majoritního náboženství v zemi (53% oproti 40%). Například osm z deseti Gruzínců (82%) si myslí, že gruzínská pravoslavná církev – hlavní národní náboženství - by měla získat finanční podporu od vlády. Naproti tomu v Lotyšsku, které nemá žádné oficiální nebo preferované náboženství, je pro takový typ finanční pomoci méně než třetina (30%) respondentů.